Tak jsem se tady dnes rozepsal o nehorázném lži- pořadu „V.Havel- Praha hrad“, který včera v osm odvysílala ČT1, leč osud si nepřál, abych sobě i vám kazil mezisváteční dny a při ukládání dlouhosáhlého povídání došlo k jakési podivné chybě a … bylo to pryč! A dobře i tak. O svých plánech pro příští rok vám povím hned po odeznění kocoviny. Nikoli z alkoholu, ale z roku uplynulého. Doufám, že vám taky nebude moc špatně ( z čehokoli) a přeji vám fajn večírek, který je nakonec více o tom příštím, o naději a víře v lepší.

Za každý den jsem Ti vděčný,
takový je život v Jěčný…

Nekecal na schůzi stranický,
když říkal, že jsou tu na vždycky
Dnes káže v jiným dresu,
prdelka v Mercedesu,
přes tmavý skla kouká na nicky…

Až ke štěstí mi bude stačit,
že mi má kdo vozík tlačit,
že venku neřvou děti,
pak chci být bez paměti

Až játra ztvrdnou jako sádra
a každý pohyb peklo,
pak vzpomenout si na tvá ňadra,
tak to by se mnou seklo!

Myslivecký výbor Praha Dejvice,
pozval jednou na hon zajíce
Zajíc přijal návrh hončích,
…tady jeho stopa končí

Právě jsem se na netu dozvěděl o zastřelení vězně Pavla Tauchena. Toho před nedávnem vysvobodila jeho žena Dagmar, když se zbraní v ruce přemohla vězeňskou eskortu. Dagmar, po včerejší přestřelce, která vypukla po automobilové honičce na Plzeňsku, bojuje s prostřeleným hrudníkem o život.
Přestože se ode mne jakožto spořádaného občana očekává úleva nad zneškodněním nebezpečných zločinců, necítím ji. Tím méně, že další zpráva opatřená fotografií naobědvaného poslance Petra Wolfa, popisuje, jak tento poslanec-zločinec vydíral stát při svých loupeživých fíglech s dotacemi.
Náhle mám před očima včerejší půl osmou večer. Policejní manévry spuštěné po útěku vězně mají výsledek. Jedna z hustě rozestavěných hlídek se snaží zastavit modrou Fábii. Ta jistě přidá plyn a snaží se ujet silnějším policejním Oktáviím. V ostré zatáčce naráží do stromu. Strážmistr Vocásek s rotným Nickou vyskakují ze služebního vozu a pálí do okénka Fábie přímo na zločincovu hlavu. Zásah! V zášlehu výstřelu je slyšet prasknutí skla i prostřelené lebky. Tu se otevírají dveře spolujezdce a z nich vybíhá zděšená Dagmar Tauchenová. Prásk! Žena se s prostřeleným hrudníkem sesune na kolena než padne k zemi. Bravo! Vocásek má našlápnuto na hattrick. Nicka mu raději rychle odebírá služební zbraň…

V poslanecké sněmovně tou dobou uklízečka vymetá poslední svinstvo z pod lavic. Zítra ráno tu bude nové. Zločinci v oblecích od Huga Bosse se ale bát nemusí. Po takových se nestřílí.
Kolik tisícovek vybral kasař Tauchen ze zničených trezorů? Sto? A kolik milionů ukradl poslanec Wolf a jemu podobní kumpáni z našich kapes? Miliardy!
Jistě znáte termín „společenská nebezpečnost“. Její míra je v obou případech naprosto čitelná. Rozdílů však najdeme víc. Zatímco poslanecké rajdy by za své vypasené pokladničky nezmáčkli ani hlasovací tlačítko, Dagmar si šla pro svého chlapa se zbraní v ruce. A vystřelila. Pro výstrahu, do vzduchu. Nikomu neublížila. Nešla zabíjet.
Strážmistr Vocásek sedí v policejní kantýně a snad po sté už od rána líčí svůj zážitek závistí blednoucím kolegům. Medaile ho jistě nemine a taky prémie a po frčce na každém rameni!

Nepřeji čerstvému nadstrážmistrovi nic zlého, jen tolik, ať ráno co ráno, až se bude soukat do své naftalínové uniformy, zjeví se mu při pohledu na ty dva nýtky z plechu tváře dvou lidí, kteří šli pro lásku na smrt. A on ji zastřelil.

Petr a Pavel. Dvě jména, dva příběhy, dva zločinci. Vzpomenu dnes ve svých motlitbách pouze na jednoho z nich. Na toho, jenž oproti svému biblickému jmenovci nedostal šanci dojít změny poznáním. Vocásek mu ji jednou provždy vzal. A na statečnou Dášu vzpomenu taky. Pojedu se na ni zcela jistě podívat, až ji po uzdravení z průstřelu budou odsuzovat k mnohaletému těžkému žaláři. Duši už jí zřejmě nikdo neuzdraví. A muže, kterého k smrti milovala, už jí nikdo nevrátí. Ztratila mnoho.Za svou odvahu rozhodně zaslouží úctu a obdiv. A nejen mou. Narozdíl od onoho poslance- zločince. Jaká škoda, že ti se nestřílí.

PS: Svůj text vkládám nezměněn i přes aktuální zprávu o údajné Tauchenově sebevraždě, který se měl zastřelit během zásahu. Vložil bych ji sem i po zprávě, která bude možná následovat. Totiž, že před tím střelil svou ženu do prsou on sám…

Čím je blíže smutné dvacáté výročí naší sametově promarněné šance na život ve svobodném právním státě Čechů a Slováků, tím více mě to tlačí do vypuštění několika nových songů, které jsem v uplynulých měsících napsal. Je jich už sice dost na nové CD, čeho mi k jeho natočení ale nezbývá jsou síly, čas a taky to, co nemít někdy fakt trochu vadí. Proto vám tu během dní udělám aspoň malou ochutnávku a budu se těšit na vaši kritiku (jiná je mi popravdě i celkem putna). Aby to ale nebyla podobná technická zoufalost jako minulé demáče (nahrané na diktafon), natočím to po zkoušce v garážovém studiu našeho bubeníka a šup sem s tím.

Jako každý písničkář i já miluji každou novou skladbu. V líbánkách jsem právě teď s věcí, kterou jsem nazval „Pět a dvacet let“. Tady je text a brzy přibude i slíbená mp3. Pěkný víkend! Ziggy

Pět a dvacet let

mp3 zde

Měl jsi recht jako hrom
když ses tehdá vytratil
a ještě větší v tom,
že už ses nevrátil

Říkal jsi bože můj
s kým tu chceš stavět ráj
Bratříčku pamatuj
seš v tom až po okraj

Snad ani netušíš,
jak blbou pravdu máš
nikdo je neruší
nesedí ani soudce Vaš

Vždycky jim nalítnem
jak tenkrát v únoru
a pak v tom zůstanem
posraným nahóru

Rf.
Pozdrav za mě bráško Kalifornii
měls kuráž no a dneska už seš kool
já si to tu za nás do dna vypiji
v očích cejtím z Pacifiku sůl

Pozdrav za mě Golden bridge
i tu svou Merilyn
už slyším jak mi říkáš: ty seš vůl…
když u Máců zbytky mládí propíjím
a pět a dvacet let ti držím stůl

Komu chceš žalovat
naříkat jak je to tu zlý,
za koho bojovat,
každej si dávno urval svý

Voni si to lidi
hold asi zaslouží
málokdy závidím
jak tobě za louží

Rf:
Pozdrav za mě …

Nech bejt tu zbraň, mírně out
se zdáš, chceš spát, tak stůj nebo střel
zout se z těch pout, scéna je down
ty víš, že já tak málo to chtěl
halo, halo, halo, zavolám/:

RF:
Jeden zásah o nic nejde
i tvá láska všechno přejde
dvakrát umřít přece nejde
možná příště se tu sejdem
V hlavě nával, proč to vzdávám
máme stejnou obyčejnou krev, HIV beng!

Teď jsem tvůj vrah, kdo zmáčkne ten krám
ať mám tě zpět, ať zpátky tě mám,
ať už ten práh i bláznivej svět
s tím vším co splet za zády mám
haloo…. zavolám

RF:
Jeden zásah
o nic nejde ….

V bijáku smrt, hráli náš kus
a dál měl jít příběh nás dvou
jen tma a chlad a žádnej vůz
co vézt nás měl tou září ne tmou
haloo, haloo, haloo zavolám…

RF:
Jeden zásah o nic nejde
i tvá láska všechno přejde
dvakrát umřít přece nejde
žádný příště tak to nejde

V hlavě nával, proč to vzdávám
máme stejnou obyčejnou krev HIV
proč to vzdávám, já to vzdávám 9x

Až piráti nás spoutané
prodají dál obchodním lodím,
za branou pekel všechno zůstane
a z ohně nové sny se zrodí

Do paží zas mi sílu vrací,
ten co mne stvořil k slávě dní,
jeho boj v naší generaci
byl vítězný

Rf:
Hlas Tvůj v mých písních zněl
o dnech co přijdou
vždyť vše co kdy jsem měl
byl o spáse song…

Kéž v duši své otroctví zbavím se
byť v boji sám, jak každý z nás,
nic, ani atomové hlavice,
nezastaví čas

Zatím však vraždí naše proroky
a my jen mlčky přihlížíme
jak ještě dlouho budem otroky
kdy knihu činy naplníme

Rf:
Hlas Tvůj v mých písních zněl…

Sám v duši své otroctví zbavím se
tu sílu mám, a každý z nás,
vždyť ani atomové hlavice,
nezastaví čas

Podívej vraždí naše proroky
tak proč jen mlčky přihlížíme
až do té chvíle budem otroky
než knihu činy naplníme

Rf:
Hlas Tvůj v mých písních zněl…

A
Tam v hloubi Louisiany cestou k New Orleans,
za městem v lesích vznikl tento evergreen
D
tam ze dřeva a hlíny stával starý srub,
A
v něm vyrost malej chlapec jménem Johnny B. Goode
E
on nikdy se moc nenaučil číst a psát,
A
za to však na kytaru uměl jako sám pán Bůh hrát

A
Go! Go! Go, Johnny, go!
A
Go! Go! Go, Johnny, go!
D
Go! Go! Go, Johnny, go!
A
Go! Go! Go, Johnny, go!
E A
Go! Go! Go, Johnny B. Goot

Nosil si v pytli z juty kytaru když chodil hrát
do stínu starejch tromů tam co stojí trať
A nádražáci říkali jen Johny hrej,
když brnkal v rytmu mašin co tam projížděj
a každej kdo šel kolem tak si poslech rád
malýho kluka z vesnice, co uměl jako Bůh hrát

A
Go! Go! Go, Johnny, go…

A jeho stará máma měla velkej sen,
že jednou bude Johny mít svůj skvělej band
a poslouchat ho budou lidi odevšad,
když při západu slunce začne songy svý hrát
a jeho jméno na světelným nápisu
co řiká, dnes večer vám hraje Johnny B. Goode!

Go GoGo GoGo Go Johnny Johnny B. Goode