Tu a tam se v tom politicko-podnikatelsko-zločineckém marasmu naší v bolestech se rodící demokracie najde zpráva, která potěší. Jako třeba tato: Dva vykutálení politici z jedné malé radnice na Brněnsku si otevřeně říkali o mnohamilionové úplatky… Lapli je i s milionem a dostali po sedmi letech natvrdo (celý článek zde). No není to bomba?! Není. Na to, že jsme v hodnocení korupce někde mezi Bulharskem (které je na tom údajně lépe!) a jakousi africkou parcelou, docela chudý výsledek.

U nás ve Zlíně je jednoznačně nejznámějším korupčníkem první náměstek primátorky, Martin Janečka- přezdívaný též desátek. Kdypak se ve zprávách dočtu, že tento úspěšný sociálně-demokratický miliardář byl odsouzen za zločiny, jež na radnici beztrestně páchá už od devadesátých let? Nevím. Pro jistotu si ale tu a tam přečtu noviny. On se prý na každé prase řezník najde. A to Janečkovo už má zatraceně přes jateční váhu!

I.náměstek zlínské primátorky – Martin „Desátek“ Janečka

Tak jsem se právě dočetl, že seriózní vědeckých tým z USA přišel na něco, co já říkám už odnepaměti- Abstinencí do hrobu! Článek najdete zde.
Abstinenti bývají totiž povětšinou lidé i jinak zablokovaní, což je od bezprostředních veselých letor rozumných konzumentů na hony vzdáleno a s dlouhověkostí se naprosto neslučuje. Stále tedy platí- veselá mysl, půl zdraví!
A kdyby nebyla Amerika tak konzervativní, mohla mít výsledky ještě mnohem přesvědčivější! Páni vědci z Texasu by tak po dvaceti letech od převodu financí určených k výzkumu na můj běžný (čti „prázdný“) účet našli v srdci Evropy partu vymikající se všem dosud známým úkazům a známkám stárnutí, soustředěnou kolem umaštěného grilu s krkovičkou, posedávající vesele na prázdných bečkách postavených v chaotickom kruhu kolem té právě naražené…
Ale co, nakonec ať si dál bádají po své línii a klidně si utrácí z kovbojů vyždímané miliony. Ta parta tady skutečně je, akorát si na svůj zdravý životní styl musí dobývat prostředky v potu tváře sama, přesně jak to stojí v té knížce co mám na nočním stolku, což je určo dobře a tak je to správně a tak to má byt.
Proto přátelé provolávám své: Na zdraví! … a všechny vás zvu v příští sobotu, 11. žáří, do otrokovického Sport-centra, kde pro něj zase uděláme co bude v našich silách!

PS: Rezervace prosím ohlaste co nejdříve zde.

PS II.: Zvažovaná narozeninová párty, o kreté tu původně byla zmínka, se ve Sport-centru uskuteční o měsíc později.

Tak jsem vám dnes zažil něco, co asi nikdy nezažijete, nejste- li náhodou písničkář a neobjevíte- li se takhle koncem léta na Festivalových ozvěnách v Kroměříži. Bylo to skutečně kouzelné odpoledne.
Po dvou dnech nepřetržitých studených lijáků se pojednou nebe nad městem rozzářilo, jako by oponou z těžkých mraků trhnul sám…. Bláznivá myšlenka.
Příjemné paprsky v mžiku zalili letně- podzimní nostalgií prokřehlé duše ulic, lidí a starobylých nádvoří. V samotné Lucerně by mi nebylo lépe!… cítil jsem jasně, když jsem se s kytarou vyhoupl na pódium, připraven vzdát holt svému předchůdci a vzoru z nejmilejších. Občasný návštěvník v jeho městě. A on tam byl!
Při slovech písně „Mori turi te salutant“ se s bodrým úsměvem v jinak utrápené tváři maně protáhl podloubím bez dechu naslouchajícího náměstí, aby mi s posledním tónem svého nesmrtelného songu opět tiše zmizel, kráčejíc po staré dlažbě vedoucí do tajemné podzámky.
„Viděli jste ho!?“ hlesnul jsem tiše do zjihlého publika, tápajícího zrakem v místech, kde na dlouho ulpěl můj pohled. Viděli?

Zavřel jsem kytaru do futrálu a zahleděn do nikam, přemýšlel nad něčím, co lidskou mysl obloukem míjí a přesahá. Právě jsem zažil něco, co asi nikdy nezažijete, nejste- li náhodou písničkář a neobjevíte- li se takhle koncem léta na Festivalových ozvěnách v Kroměříži.

Když jsem se později loučil s usínajícím městem, naposled jsem se otočil a s pokorou v hlase zašeptal: „Děkuji, děkuji za všechno…

Celou fotoreportáž z našeho společného odpoledne (objektivem mého přítele, fotografa Jirky Macha) najdete zde. Onu zmíněnou postavu se ani jemu, byť z duší umělce, na žádném z následujících záběrů, zachytit nepodařilo…