Po páté už letos vytahuji ze skříně svou „funustašku“. Nažehlený tmavý oblek nasáklý smutkem z odchodu přátel. Za dvě hodiny se rozloučíme s panem továrníkem Karlem Zejdou, dědicem přerovské fyrmy Kazeto, s člověkem rovným, dobrým, zemitým. Komunisti jeho životnímu příběhu připravili scénář, který by před rokem 1948 nenapadl ani největšího literárního nihilistu.

Děkuji Vám pane Zejdo za všechnu pomoc, bez které by nebylo těch nejlepších věcí, které jsem si v posledních letech mohl dovolit udělat. I za Váš život děkuji. Dokázal jste jím, že skromnost a zodpovědnost je nadevšechny prezidentské metály. Sbohem. A na shledanou…

PS: Životní krédo syna továrníka, jenž byl po únorovém puči KSČ okraden o veškerý majetek a dožil se svou rodinou v zahradním domku za obcí Penčice, znělo: „Chytrý peníze nepotřebuje a hlupákovi nejsou nic platné.“

Poslední foto z našeho setkání jsem pořídil 16. října 2010. Společně s Vladimírem Hučínem jsme tu sobotu pana Zejdu převáželi z přerovské LDN, na jeho naléhavé přání, k volbám. K tomuto pro všechny vyčerpávajícím kousku jsme přikročili poté, co volební komise obce Penčice, v čele s představitelem KSČM, odmítla k umírajícímu panu továrníkovi přijet: foto 1. foto 2.. foto 3..