Nejenže u nás ani tentokrát Ježíšek nenechal jediný dárek a já je tak musel na poslední chvíli shánět po přeplněných marketech (samozřejmě za peníze, za které mu tímto moc děkuji), ale i koncertů se v závěru roku opět navalilo (taktéž díky Bohu). Šel jsem tak prakticky den co den z pódia do postele a to mimo desítky večerních akcí, kde je to jaksi samozřejmé, mnohdy i po některých z patnácti dopoledních vystoupeních pro školy.
Leden je pro muzikanty naopak měsícem plným pohody a tak vám zde konečně mohu popřát skvělý a povšechně úspěšný rok 2011!
Omšelé? Příliš obecné a levné? Máte pravdu. Tak jinak…
Nejdříve by zde bylo asi na místě vyznat se vám ze svých plánů a Novoročních předsevzetí. Co ale velice? Nadváhu mi pracovní vytížení stále jaksi nedopřává, nekouřím ani nekarbaním. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že bych měl být sám se sebou i se vším okolo jaksi spokojený a jen tiše doufat, že to tak zůstane i nadále. Omyl.
Jak jste si možná všimli, po dvou letech relativního klidu (od poslední senátní kampaně Vl. Hučína a své loňské letmé výpomoci senátorovi J. Štětinovi v Praze 10), jsem se konečně aktivněji zapojil do snahy několika přátel, usilujících o znovuotevření pochybnostmi protkané kauzy Jiřího Kajínka. Chtěl bych tak i letos pokračovat v jakémsi nekonečném hledání spravedlnosti právě na tomto poli. Nejde tu totiž zdaleka jen o to, že není správné, aby strávil zbytek života za mřížemi dost možná křivě obviněný a rozhodně velmi nevěrohodně odsouzený člověk (namísto vrahů poflakujících se volně mezi námi). Vnesením světla do tohoto mokvajícího puchýře naší polistopadové nespravedlnosti by se totiž opět o něco jasněji ukázalo, v jak nebezpečné době a zemi to vlastně žijeme. Věci by se tak zase o malý kousek posunuly příznivějším směrem a každému z nás by se tak lépe usínalo s pocitem, že si na mne, či někoho z mých blízkých, nestačí ukázat nějakému lumpovi prstem, ale že tady existují z mých daní štědře placené soudy a instituce, které vypustí duši za to, aby se dobraly pravdy a do nebe volající křivdu na jiných, ani na mně, nedopustily.
Ano, slovíčko „blízkých“ je zde velmi důležité. Jeho význam je poněkud relativní a přitom právě v něm se skrývá velká síla a nemalé tajemství. To víte, že vám ho tady veřejně velmi rád vyzradím. Pokud se totiž budeme i nadále uzavírat do svých, s prominutím, zaprděných mikrosvětů ve falešné naději, že nám v nich rozhodně nic nehrozí, můžeme ze svého omylu dost možná procitnout až na tvrdé pryčně některého z „nápravných“ zařízení, aniž bychom tam jakkoli patřili. Komu je totiž po tunách navážený hnůj někde daleko za oknem lhostejný, zalkne se jednoho dne smrady, ať ucpe okna i dveře koudelí sebelíp.
Řešení je tedy, jak sami správně tušíte, právě v relativitě „vzdálenosti“ lidí a problémů. Představte si tedy, že v lapáku nesedí jakýsi Kajínek odněkud z Čech, ale váš nejbližší přítel, nejmilejší člověk, bráška či syn. Nebo rovnou vy! A bojujte za něj jako za vlastního. Jako za sebe. Pak si ani na vás nikdo netroufne. Tedy, pokud to není blázen, kterému nevadí, že si tím rozhněvá pěkných pár milionů blízkých příbuzných! A to je to o co tu jde! :-)
Přeji vám všem, nejen v roce 2011, hodně blízkých a příbuzných. Váš bráška Ziggy