Přátelé,
musím se s vámi podělit o jednu fantastickou zprávu, plně si vědom skutečnosti, že radost nesdílená jest radostí poloviční…
Mnozí z vás, věrných návštěvníků těchto stránek, jistě nepřehlédlo nepopsatelný smutek, který mne zasáhl při nedávném odchodu mého vzácného přítele a spolubojovníka o vědomí národa, souputníka naší permanentní „informační mise“ po středních a vysokých školách, člena legendární odbojové skupiny bratří Mašínů, Milana Paumera.
Prázdné místo po něm způsobilo, mimo jiné, i dočasné pozastavení oblíbených besed o padesátých létech, se kterými jsme v rámci programů garantovaných Konfederací politických vězňů č. 51 řadu let navštěvovali školy. Ano, čtete správně, půlroční pozastavení programu Vězni svědomí-léta padesátá, bylo skutečně pouzedočasné! V diskusích na toto téma mohl být, podle mého, Milan nahrazen pouze jedním ze dvou lidí a to buď Ctiradem či Josefem Mašínovými. Bohužel díky neodvolatelnému rozhodnutí obou bratrů nevkročit na půdu rodné země až do chvíle, kdy v ní nezvítězí skutečná demokracie nad tou předstíranou, to byla věc technicky naprosto vyloučená. Až do dnešního dne! Tedy, ne, že by zde došlo k jimi požadované očistě státního aparátu, policie a justice od zločinců s komunistickou minulostí, to skutečně nepřijde samo, přesto však od zítřejšího rána, tj. 22.2. 2011, obešlu desítky vybraných škol s radostnou zprávou o pokračování přerušené části cyklu Vězni svědomí (téma normalizace s hostem Vl. Hučínem probíhá po léta bezezměny). Ani ve snu by mne totiž nenapadlo, že onu pomyslnou zbraň po spolubojovníkovi svých bratří pozvedne z prachu ruka poslední ikony třetího odboje žijící na území ČR, sestra Ctirada a Josefa Mašínových, paní Zdeňka Mašínová!
Ano, při našem dnešním telefonickém rozhovoru s paní Mašínovou, kde jsem mimo jiné opět zmínil svou lítost nad smrtí našeho společného kamaráda i následně ukončenými besedami, jsem odněkud ze shora dostal nečekanou dávku odvahy a zcela spontánně požádal paní Zdeňku (jak ji spolu s Vladimírem Hučínem důvěrně oslovujeme), zda by v pořadu, jako host, Milana tu a tam nezastoupila. A ona- paní Zdeňka Mašínová, po kratičkém váhání, rázně a po mašínovsku – souhlasila!
Vzhledem ke svému pracovnímu vytížení a v neposlední řadě i věku, si dala sice několik jasných a pochopitelných podmínek, týkajících se výhradně technické a organizační stránky naší spolupráce. Ty však velmi rád akceptuji, proto nám nic nestojí v cestě!
A tak ani usnout nemohu bez toho, abych se s vámi o tuto radost podělil.
A je to. Vkládám sem tento text něco málo po půlnoci, načež ještě doladím nezbytné změny na nabídkových letácích onoho staronového programu a pak, s pocitem dobře vykonané práce, na pár hodin ulehnu. Ráno se totiž po předlouhém půl roce opět rozjede úžasný vlak plný autentických zážitků a neskutečně silných příběhů jedné výjimečné rodiny, která se nikdy, ať už za nacismu či za komunismu, nesmířila s krutovládou zla, lži a bezpráví. Zastavíme s ním i rádi u vás! :-)
Těším se převelice na nová setkání s budoucí elitou naší těžce zkoušené země i na úžasné paní profesorky a pány profesory, kteří si plně uvědomují svou nezastupitelnou zodpovědnost při jejich přípravě a vzdělávání. S úctou k tomuto poslání, Ziggy Horváth
