Je to už neuvěřitelných třicet dva let, co jsem na hrázi radějovské přehrady nebyl sto spustit oči z osmahlých chlápků s kytarama zpívajících srdcervoucí melodie cikánských písniček. S kamarády z nedalekých Sudoměřic, kde jsem vyrůstal pod slábnoucím dohledem svých milovaných prarodičů, jsme sem v parném létě zajížděli na kolech svlažit svá nepřetržitými boji, pády a karamboly dotlučená chlapecká těla. Jedna z melodií se mi pak vracela po dlouhá léta. Zas a zas…

Od šesti do šestnácti let jsem hrál na housle. Od toho večera však má duše patřila pouze akordům otlučených starých kytar. Nezapomněl jsem tu melodii a ve třinácti pak k refrénu doprovodil z podvědomí na svět i tři její sloky. A má první kytara, vyhandlovaná tehdy se spolužákem Petrem Zajíčkem za litr dědovi samohonky, už byla u toho. Stejně jako ve chvílích, kdy jsem svým láskám, drcen jejich patrně nepředstíraným nezájmem, skládal své první milostné písničky jako Beidží , či rebelské songy jako byli Zvrhlíci, za které jsem byl nezřídka předváděn na pódia, z nichž se člověk vracel s pískotem v uších a s nezbytnou pěticí prstů obtisklých na tváři. Dvě zmíněné písničky jste tu už asi našli.Třetí- cikánskou-, kterou jsem napsal :-) v den svých třináctých narozenin, vám tady po dlouhém váhání předkládám až dnes. Jedná se o demo verzi narychlo natočenou výhradně pro houslistku Jitku Šuranskou, která ji na mém dlouho připravovaném CD doprovodí svými úžasnými houslemi. Tož hezký poslech. A ne, že to proboha zase někam vyvěsíte! :-) Ziggy Song Mamo moj najdete zde

Tu a tam mě na mé domovské stránce přes kterou přelétám k mailům něco zaujme. V záplavě jalových zpráv doprovázených latrínou diskusních fór občas problikne něco, co pohladí po duši. Takto dobře mi dnes před spaním udělal článek o mé milované zřícenině hradu Lukov, kterou mám volnou chůzí cca půl hodinky od branky. Přečtěte si pár řádek, za kterými stojí léta tvrdé dřiny mých kamarádů, neúnavně vyprošťujících tento úžasnou energií nabitý kus historie z divokých hvozdů a z nelítostného chřtánu času. Osmadvacátého srpna vás pak všechny zvu na srdeční záležitost, jakou je pro mne mé každoroční vystoupení na hradním hudebním festiválku „Lukovské kokrhání“. Článek čtěte zde.

Přátelé, kamarádi,

… mimo jiné se nám takhle z jara narodilo sedm štěňat. Bára, jinak vzorná matka, po šesti týdnech kojení vycucaná jako hašlerka, se už pár dní svěřepě odmítá k bezohledným savcům obdařeným špičatými zoubky byť jen přiblížit. Z roztomilých kuliček stali se rázem zlobiví psí medvídci, kteří se, hnáni pudem, zformovali v nebezpečnou smečku. Ta z vás v mžiku stáhne tepláky a nezastaví se skutečně před ničím… Ovčáčci, jak jsme jim dříve říkali, zpočátku zabrali jen určený díl zahrady a z bezpečí své zateplené boudy podnikali postupně stále smělejší výpravy. Nedávno ale společným úsilím nevratně rozbourali improvizované barikády z lepenkových dílců a od té doby není před dům s vyhládlou smečkou radno vycházeti. Krmit takto rozvášněnou kohortu je pak možno toliko z balkonu. Když se ale nasytí, ryk ustane a na zdecimovaném trávníku se jako mávnutím kouzelného proutku opět rozloží roztomilá malá vlčata, která vám za soustředěného šmejdění svých drsných jažýčků mezi tkaničkami usínají s hlavičkou na botě.

Moudře, přemoudře obdařila matka příroda tyto bezbranné raubíře andělskými čumáčky, jež ani v sebevětším vzteku nad zničenou zahradou nelze nakopnout, či jinak důrazně pokárat. A aniž bychom si mohli stěžovat, že jsme si těch dvou společných měsíců navzájem neužili, přichází pomalu ona smutná chvíle našeho loučení. Dnes si jedno medvíďátko, umně předstírající, že někde v jemné srsti mezi lopatkami nahmátneš ukrytá bílá křidélka, odvezli první zájemci až někam do Lipníka nad Bečvou. Zítra dopoledne čekáme další návštěvu, tentokrát z nedaleké vesnice. A hned následující úterý nás opustí (doufejme, že navždy…) již třetí, před pár dny zamluvený pejsek, pojmenovaný na místě svými budoucími páníčky- Brit. Z bídou nám tedy zbydou dva poslední pejsáčci a do páru k nim dvě vlčí slečny. Pohlédněte do jejich bezelstných očiček a pokud si kladně odpovíte na otázku v nadpisu, neváhejte využít kontaktu z fotografie a během hodin se další z oddaných šelmiček stane vašim dlouholetým přítelem, který Vás nevymění za nic na světě- tedy pokud zrovna nepůjde o plnou misku piškotů s mlíčkem a tvarohem…