Tu a tam mě na mé domovské stránce přes kterou přelétám k mailům něco zaujme. V záplavě jalových zpráv doprovázených latrínou diskusních fór občas problikne něco, co pohladí po duši. Takto dobře mi dnes před spaním udělal článek o mé milované zřícenině hradu Lukov, kterou mám volnou chůzí cca půl hodinky od branky. Přečtěte si pár řádek, za kterými stojí léta tvrdé dřiny mých kamarádů, neúnavně vyprošťujících tento úžasnou energií nabitý kus historie z divokých hvozdů a z nelítostného chřtánu času. Osmadvacátého srpna vás pak všechny zvu na srdeční záležitost, jakou je pro mne mé každoroční vystoupení na hradním hudebním festiválku „Lukovské kokrhání“. Článek čtěte zde.