Na první pohled by to mohlo připomínat souboj Titánů- odborářští bossové versus vládní figury. Všechno je ale jinak.

Jedinou silou je zde dav. Všechno ostatní je pouze divadlo a snaha o preventivní ovládnutí jeho oprávněného hněvu. Trpělivost lůzy (mezi kterou se hrdě řadím) má však své meze. Ve vlnách pak tu a tam (v našem případě cca co dvacet let) demonstrativně omývá hrozivými vlnami břehy Olympu, dlouhodobě okupovaného falešným božstvem. Dochází-li lidu, nesoucímu na svých hřbetech balvany nehorázných zlodějen falešných bohů, ona trpělivost, je potřeba přispěchat a zklidnit hladinu. To squoteři z Olympu dobře vědí. Vědí také, že dav mápouze omezenou dávku energie. A tu je potřeba vybít, či ještě lépe- vyzkratovat.

V mezidobí oné dvacetileté české periody jsme byli takového učebnicového vybití svědky například u akce „Děkujeme odejděte“. Partička pražských svazáků vytáhla rozzlobený národ do ulic, nechala ho dosyta vyhulákat a … poslala ho domů- zlomený a slabší než kdy před tím. Komicky poslední tehdy zemřela Naděje vůdkyně této trapné taškařice, Moniky Pajerové. Shodou okolností to bylo v době, kdy jsem se ve snaze o odstranění staronového neřádu pokoušel zreformovat nereformovatelného samobijce Petra Cibulku, s nímž jsem ve stejných volbách bojovali pod značkou „Pravý Blok“. Byla to jedna z mých velkých univerzit života. Vyčerpávající snaha pohnout kamínkem, jenž byl v podstatě špičkou do země vrostlé skály. Sametová revoluce zajistila komunistickým tyranům a bezcharakterní svoloči nepředstavitelné bohatsví a vládu nad otroky. A tu si jen tak nenechají vzít. Havel, Pajerová, Zavadil… ti všichni se na dobře placenou roli mouřenínů jen třesou.

Pokud by se však přece jen někdo z vás, mých milých čtenářů, chtěl mrskat pohledem na soudruhy odboráři organizované zoufalství lidu, mohu mu nabídnout zajímavé záběry, které pořídil můj kamarád z Prahy. Nejakčnější je zajisté Kalouskova nepovedená etuda „odvážného ministra“, začínající někde na sedmnácté minutě. Video zde