Před osmi lety se narodil můj jediný syn, Matyáš Horváth. Před několika hodinami zemřel nejodvážnější bojovník za jeho svobodu, Ctirad Mašín. Se zaťatými pěstmi sedím v křesle před monitorem svého počítače a sleduji zcestné komentáře tupců, kteří naprosto nepochopili o co dvacetiletým Mašínům, Paumerovi, Janatovi, Švédovi a dalším členům jejich legendární skupiny šlo. Národ, který si neumí vážit hrdinů, nezaslouží ve svém čele nic než partu připosraných chmatáků a darmožroutů…