Je tomu už dva měsíce, co jsem se cestou z Brna zastavil v olomouckém bytě paní Zdeňky Mašínové. Bylo to jen něco málo dnů po jejím návratu z USA, kde se navždy rozloučila se svým bratrem Ctiradem Mašínem. O vyznamenání, které mu udělil Alexandr Vondra, jsem tady už psal. Byl to zvláštní pocit, držet ho pár dní na to v dlani, společně s jeho sestrou, paní Zdeňkou. Neznám slova, kterými bych vylíčil, co pro mne přátelství s rodinou generála Josefa Mašína znamená.

j-a-zd.-manov-r.-2011

Jsa po sté začten v knihu knih,
jen tolik říci mohu:
Co je a co není hřích,
je lépe nechat Bohu…

Nad lahví Metaxi,
přemítám – kde tak si,
kde teďka asi si,
Františku z Assisi…

Hanáce se neseró,
kdež krachujó s.r.ó.
kdež se světem šířé krize,
prostě vepnó televize,
zořó a pak nasejó…