Kamarádi,

asi jste si všimli, že to tady opět pěkně flákám. Tentokrát to ale není pouze mou leností. V posledních dnech je pro mne každé vystoupení na pódium výstupem na Everest. Tak snad to ještě chvilku nějak půjde… a pak zase jako prve :-)

S omluvou za malé zpoždění, Honzo a Jity z Havířova, vkládám zde slíbené odkazy na písničky, které zvedají ze země mne.

S díky za vaši přízeň, upřímnost a energii, která mi po našem milém, letmém setkání nadlouho zůstala, Ziggy

Neuvěřitelná, andělsky skromná a inspirující Elisa zde a zde

Zřemě už navždy médii špatně zařazený a titulkožrouty nepochopený bráška Dan zde

… a samozřejmě naprosto všechno, co kdy napsal, řekl a nazpíval Karel zde

Nabrnkla si Itala,
ta to pěkně schytala!

Na první pohled by to mohlo připomínat souboj Titánů- odborářští bossové versus vládní figury. Všechno je ale jinak.

Jedinou silou je zde dav. Všechno ostatní je pouze divadlo a snaha o preventivní ovládnutí jeho oprávněného hněvu. Trpělivost lůzy (mezi kterou se hrdě řadím) má však své meze. Ve vlnách pak tu a tam (v našem případě cca co dvacet let) demonstrativně omývá hrozivými vlnami břehy Olympu, dlouhodobě okupovaného falešným božstvem. Dochází-li lidu, nesoucímu na svých hřbetech balvany nehorázných zlodějen falešných bohů, ona trpělivost, je potřeba přispěchat a zklidnit hladinu. To squoteři z Olympu dobře vědí. Vědí také, že dav mápouze omezenou dávku energie. A tu je potřeba vybít, či ještě lépe- vyzkratovat.

V mezidobí oné dvacetileté české periody jsme byli takového učebnicového vybití svědky například u akce „Děkujeme odejděte“. Partička pražských svazáků vytáhla rozzlobený národ do ulic, nechala ho dosyta vyhulákat a … poslala ho domů- zlomený a slabší než kdy před tím. Komicky poslední tehdy zemřela Naděje vůdkyně této trapné taškařice, Moniky Pajerové. Shodou okolností to bylo v době, kdy jsem se ve snaze o odstranění staronového neřádu pokoušel zreformovat nereformovatelného samobijce Petra Cibulku, s nímž jsem ve stejných volbách bojovali pod značkou „Pravý Blok“. Byla to jedna z mých velkých univerzit života. Vyčerpávající snaha pohnout kamínkem, jenž byl v podstatě špičkou do země vrostlé skály. Sametová revoluce zajistila komunistickým tyranům a bezcharakterní svoloči nepředstavitelné bohatsví a vládu nad otroky. A tu si jen tak nenechají vzít. Havel, Pajerová, Zavadil… ti všichni se na dobře placenou roli mouřenínů jen třesou.

Pokud by se však přece jen někdo z vás, mých milých čtenářů, chtěl mrskat pohledem na soudruhy odboráři organizované zoufalství lidu, mohu mu nabídnout zajímavé záběry, které pořídil můj kamarád z Prahy. Nejakčnější je zajisté Kalouskova nepovedená etuda „odvážného ministra“, začínající někde na sedmnácté minutě. Video zde

… tak jsem si to po roce opět pěkně užil na jednom z besprostředních festiválků- „Přílepské békal“ se to jmenuje. A prišel aj kamarát Tony zo Skalice, ktorý už odmietol nadalej čakať na mnou každoročně sĺubované nové CD a … výsledek najdete na youtube – konkrétně zde

Vďaka Tony.. a sorry- nabuduci rok ale už prisam vašku…! :-)

A přišel i můj kamarád a dvorní fotograf Jirka „Slepejš“ a výsledek najdete zde

Taky moc dík, Jirko! Tak nashle už tutto sobotu v Otrokovicích na Majfestu!

Tak letošní Majfest máme úspěšně za sebou. A nejen ten. Z uplynulého super-hudebního týdne jsem měl popravdě i maličko obavu. Odehrát za sebou jedenáct vystoupení (MŠ, ZŠ, SŠ, taky jedna škola v přírodě, dva písničkářské večery, jednu soukromou párty pro lékařský kongres, pak svatbu a z ní odskok na festival, který jsem před ní moderoval a po ní se na něj vracel…), to je skutečně o zdraví. Byla to ale paráda! Hlasivky vydržely a hlavně- z Majfestu se zde zakrátko objeví velmi kvalitní videa několika nových songů. Jen co je nastříhám a projdou synchronizací s nahrávkou pořízenou mistry zvukaři přímo z mixpultu. Pořád je se na co těšit :-)

Tu a tam se může stát, že někomu naletí. Důležité však je prohlédnout a svůj omyl chlapsky uznat. Ano, i já jsem podlehl mediální masáži americké administrativy a uvěřil, že tajné služby USA dostali Usámu bin Ládina. Dnes vím, že jsem se mýlil. Chtěl bych se proto omluvit vícekančléři presidenta Václava Klause, Petru Hájkovi, kterého fundvané tvrzení jsem nebral příliš vážně a dokonce jsem jej ve svém minulém článku nazval „hovadem“. Při důkladnější analýze fotografie z centrály Bílého domu jsem však objevil nezvratný důkaz, že Usáma skutečně žije! Foto viz zde

Aniž by tomu kalendářně bylo tak, léto je opět tady a s ním i úžasná šňůra koncertů, večírků a pařeb. Uplynulý víkend byl v tomto směru naprosto ukázkový. V pátek po poledni jsem naložil aparaturu, spacák a kytaru a vyrazil na soukromou párty do Pardubic. V sobotu jsem to vzal cestou na večerní luhačovické vystoupení přes Chřiby, kde jsem stihnul oslavu kulatinek kamarádky Lucky, abych pak lehce po půlnoci dorazil z Luhánek na Sirákov u Vizovic, kde jsem spolu s přáteli přivítal nedělní ráno v rámci „zádušní grilovačky“ za našeho nedávno zesnulého kamaráda Horsta.

Dnes to celé vstřebávám na zahradě- s kávou s rumem a s note bookem na klíně a už se moc těším na zítřejší koncert pro slavičínský gympl, stejně jako na dalších třicet vystoupení, která mě čekají do konce června a pak příjdou prázdniny a ….teprve to začne! :-) A doufám, že u toho nebudete chybět! Ziggy

…. mohla dnes zvolat posluhovačka v některé z pavlačových čtvrtí předměstí Islámábádu. A podobnost s Haškovým dílem by zde byla jistě více než náhodná.

Ne, že by dlouho očekávaná poprava živého symbolu terorismu měla snad rozpoutat další světovou válku. Poslední světová válka byla rozpoutána bezprostředně po skončení druhé. A byť v ní netekou potoky krve, je stejně nelítostná jako dvě předešlé. Od roku 1945 nepřetržitě zuří boj mezi ideovými příznivci a odpůrci demotratického uspořádání světa. Největší (a patrně jedinou) překážkou všech diktátorských zrůd naší planety jsou Spojené státy americké. To je fakt i přes všechny výhrady, které k nim lze mít. Ať už jsme pro či proti američtí, musíme si přiznat, že jediné co Stalinům, Sadámům, Usámům, Putinům a jiným milovníkům totality stojí v cestě k ovládnutí světa, je právě tato velmoc. A není tedy zanícenějších diskusí než těch, které se čas od času napl rozhoří kolem amerického způsobu obrany křesťanských hodnot a demokracie vůbec. Zatímco jedni drží Američanům pěsti, šťastni, že výdobytky kapitalismu jim se zbraní v ruce pohodlně ubrání někdo jiný, další se předhání v jejich zatracování. A kdo vítězí? To snadno zjistíte pouhým náhledem do stok komentářů. V nekrvavé válce o vědomí občana zde na plné čáře vítězí zápecníky glorifikovaný názor o ropychtivých vrazích z Wall Streetu. A ačkoli naštěstí nejde o příliš reprezentativní lidský vzorek, přesto je to důvod k jistému znepokojení.

Pouze primitiv by se totiž mohl naivně domnívat, že poměr těchto nálad ve společnosti nemá na nic vliv. Omyl! Pohledem na svět křivou optikou antiamerikanismu dokořán otevíráme dveře umně převlečeným názorům a vazbám na nebezpečné parchanty z východu. Kremelští vyčuránci, kteří se mohou se svými ubohými výsledky vládnutí se západem jen sotva konfrontovat, se tak naší tupostí nejen dobře baví, ale navíc své soudruhy otevřeně obhajující teror nedávné totality vesele instalují do významných pozic napříč státní správou. A výsledek? Ten vidíme všude kolem. Komunističtí bachaři sedí v parlamentu, báťuška Klaus na hradě, Mašíni za Atlantikem… A jeden se přitom nestačí divit, co je to v té politice za bordel a kde se nám tu ti mafiáni pořád berou.
Inu, sedat na levné vějičky holt vždycky něco stojí.

PS: A soudruzi už se nám rozkejhali na plné pecky! Bohužel nikoli za zdmi pankrácké věznice či Bohnic, kam mnozí z nich patří, ale přímo z hradu. Páni, to je síla ten hovado Hájek! Lepší tečku za svými úvahami si však nedoved představit. Bláboly nejvyšších „reprezentantů“ Kremlu- navlečených do politických dresů představitelů naší demokratické republiky- čtěte zde

FOTO: Kdo je politik a kdo přelud? Aneb- najdi dva rozdíly… :-)

Je to už neuvěřitelných třicet dva let, co jsem na hrázi radějovské přehrady nebyl sto spustit oči z osmahlých chlápků s kytarama zpívajících srdcervoucí melodie cikánských písniček. S kamarády z nedalekých Sudoměřic, kde jsem vyrůstal pod slábnoucím dohledem svých milovaných prarodičů, jsme sem v parném létě zajížděli na kolech svlažit svá nepřetržitými boji, pády a karamboly dotlučená chlapecká těla. Jedna z melodií se mi pak vracela po dlouhá léta. Zas a zas…

Od šesti do šestnácti let jsem hrál na housle. Od toho večera však má duše patřila pouze akordům otlučených starých kytar. Nezapomněl jsem tu melodii a ve třinácti pak k refrénu doprovodil z podvědomí na svět i tři její sloky. A má první kytara, vyhandlovaná tehdy se spolužákem Petrem Zajíčkem za litr dědovi samohonky, už byla u toho. Stejně jako ve chvílích, kdy jsem svým láskám, drcen jejich patrně nepředstíraným nezájmem, skládal své první milostné písničky jako Beidží , či rebelské songy jako byli Zvrhlíci, za které jsem byl nezřídka předváděn na pódia, z nichž se člověk vracel s pískotem v uších a s nezbytnou pěticí prstů obtisklých na tváři. Dvě zmíněné písničky jste tu už asi našli.Třetí- cikánskou-, kterou jsem napsal :-) v den svých třináctých narozenin, vám tady po dlouhém váhání předkládám až dnes. Jedná se o demo verzi narychlo natočenou výhradně pro houslistku Jitku Šuranskou, která ji na mém dlouho připravovaném CD doprovodí svými úžasnými houslemi. Tož hezký poslech. A ne, že to proboha zase někam vyvěsíte! :-) Ziggy Song Mamo moj najdete zde