Je už jakousi nenápadně nadiktovanou módou ignorovat svět kolem sebe a to i v ročních obdobích k hnusu mnohem přívětivějších. Za naprostou perverzi lze pak považovat chování, které zde právě předvedu. V úspěšně se rozbíhajícím dovolenkovém kalupu nepochopitelně zvracím nad něčím tak banálním, jako je zmar pár lidských životů. Ano, vědomě demonstrujíc naprostý neúspěch médií vláčících nás stokou násilí až ke zcela odlidšťující impotenci soucitu, vžívám se tady do cizích osudů plných bezpráví. Všechno to začalo nenápadně. Neodbytný náhled „nejdůležitějších“ světových zpráv a událostí na seznamu.cz, mé domovské stránce. Jeden klik a…

Tak co je to dnes? V Německu popotahují bezmála stoletého válečného zločince za popravu 360-ti židovských civilistů (včetně žen a malých dětí). Bravo! Opojen křehkou radostí nad tím, že Boží mlýny melou… vadnu nad závěrečným povzdechem redakce suše konstatující, že vrahoun se vší pravděpodobností unikne spravedlnosti díky tomu, že v dlouhověkosti na hlavu porazil veškeré svědky masakru. A co sakra dělaly úřady těch dlouhých sedmdesát let???

Další zpráva vám oproti zmíněné archiválii nabízí přičichnout k ústí ještě doutnající automatické pušky, kterou Tálibové uprostřed ulice právě popravili ženu provinivší se toliko tím, že se líbila dvěma jeho vůdcům současně. Že by novodobí přístup k soubojům?

A do toho mi kamarád poslal odkaz na stránku, kde si můžete bezpečně stáhnout v plné verzi film, před kterým jsem vás tady opakovaně varoval. A činím tak opět.

Každý, kdo si chce bezstarostně užívat léta (a léta života) bez pocitu zodpovědnosti za něj či cokoli jiného, ať si moc dobře rozmyslí, jestli si ušpinit hlavu něčím, jako je dokument The soviet story

PS: Sorry…