Sedím si pod lesem
s výhledem na louky,
šťastný jak kotě jsem,
jak prvně u holky,

sleduji pavouky

Z mateřídoušky
když plnými doušky
si za letní bouřky
opravné zkoušky
užívám z prvouky

Jako jiskra z ohně v mrazu,
která nocí mihne se,
jako závěj v prudkém srázu,
jenž tě smrti unese

Jako někdo kdo tě zvedá,
když jsi pozbyl zbytek sil,
v prostřed pouště vodu hledá,
abys znova vstal a pil

Odevzdá se, aniž žádá,
sotva bys ji pochopil,
proč jak anděl s tebou padá,
pouze proto, abys žil…