Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy otevřená podpora některé z politických stran je na hranici sebepoškozování. Z názorů lidí je cítit zatrpklost a všudypřítomná rezignace. A přesto se o našich životech rozhodne ve volbách už za několik málo dní znova. A nikoli nevýznamně. Vědom si dobře faktu, že pověstného pštrosa dusícího se pískem nakopne do zadku každý kolemjdoucí, rozhlížím se a uvažuji. Generální podpory se ode mne jistě nedočká žádná z partají, na to se ve svém vrozeném aktivismu motám kolem politiky už moc dlouho. Při vší skepsi, která z ní na mne padá, přináším však přeci jen dobrou zprávu. Člověk žije!

Věřte nebo ne i v natolik agresivním prostředí, jakým politika bezesporu je, lapá po dechu a z plných plic volá po lepším světě několik dobrých lidí. A ty je potřeba podpořit. Konkrétně a selektivně, namísto dřívějšího slepého odevzdání hlasu straně. Zlínská ODS by můj lístek rozhodně hledala v urně zbytečně. V Ústí nad Labem bych ale s pocitem, který se při volbách z našich srdcí už dávno vytratil, dal svůj hlas svému příteli Radimu Holečkovi. Poznal jsem ho při našem tažení proti nástupu zločinné komunistické strany v krajích. Jeho motivace je jasná a srozumitelná, viz Radimovo video zde
Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy je potřeba určité odvahy i k tomu, co jsem zde právě učinil. Važme si proto náležitě skutečných hrdinů, kteří se za nás rozhodli vstoupit do latríny plné lidského zla a hamižnosti, hledaje kdesi na dně naše ztracené sny o svobodě a spravedlivé občanské společnosti.