Tak jsem se tento víkend ocitl ve Vraním lomu u Koryčan, romantickém to místečku pod zříceninou hradu Cimburk. Jedna z part mých trempfolkových kamarádů /ek/, ve které se poslední léta cítím být čím dál víc regulérním členem, se zde rozhodla přivítat jaro.

A vyšlo nám to přenádherně! I když pravda- jen o fous. Začátkem týdne byla totiž na teploměru silně minusová čísla a chumelilo jak o Božím hodu. Náš páteční večer byl však jako vystřižený z reklamy na Petřín.
Najít toto místo aniž byste byli místní není vůbec jednoduché. Nepřipravím vás o romantické bloudění na trase Koryčany-Stupava-Koryčany (… a zpět) a přesný plán si proto vezmu sebou do postele, jediné, co vám prozradím je, že to stojí za vztek, který zpočátku máte na každého, kdo vás po deseti kilometrové projížďce pošle právě opačným směrem.
Po odstavení auta u výtoku (opak přítoku) koryčanské vodní nádrže a něco kolem půl kilometru po svých (pak šup vlevo do svahu a víc už vám fakt neřeknu!) se před vámi objeví půlkulatý palouček přímo svádějící k postavení stanu. Po malém ukročení pak pluje dál provázen masivem skalisek až k posezení u táboráku, chráněného korunami stromů. Pít s přáteli v tomto prostředí cokoli vám přijde minimálně tak zdravé, jako byste na luhačovické kolonádě kloktali z násosky z porcelánu pramen Dr. Šťastného. A aby ne. Vždyť jsme se taky načekali!

Bylo to po dlouhých zimních měsících jako nádech nad hladinou, pod níž vás někdo nutil minimálně zdvojnásobit svůj osobní rekord v tonutí bez dechu. Odvykl jsem si už nenávidět zimu, může za to ale jaro, že se ji nikdy nenaučím milovat… Další foto zde