Limbach. Do včerejška pro „Čehůny“ neznámý pojem. Slováci ale vesničku u Bratislavy dobře znají. A teď i Češi, Maďaři, Rakušané… Před příchodem slovenských mafiánů, exodujících z nedaleké metropole na Dunaji do ticha hor, býval Limbach vskutku romantickou vískou. Dovedla vás sem slepá ulice mezi Modrou a Pezinkem, nenápadnou okreskou lemovanou vinohrady a malebnými políčky. Dřela tu na nich svého času i má adoptivní „stará mama“- matka mého náhradního otce (po kterém jsem v šesti letech, nic netuše, získal své nynější příjmení). Tu a tam jsem dřív přiložil motyku k dílu i já. A pohříchu za to pak v chladivých pivniciach s kamošmi Limbašský Sylván popíjal.
Romantika, klid, bezpečí, vinohrady i záhumenky však dávno vzali za své. Objevena polistopadovými oligarchy a slovenskými bossi, změnila se malebná dědinka mezi horami v luxusní ghetto. Z vinohradů se staly honosné parcely a z místních přátelských vinařů zapšklí bezzemci se stárnoucími Mercedesy v garážích. Noví obyvatelé, mezi které patří i sám pan president SR Ivan Gašparovič, si jich ze svých nesrovnatelně honosnějších pancéřovaných modelů nevšímají.
Včera večer sem ale přijel někdo, kdo měl jen sotva zájem na tom být nápadný. Přijel tiše. Měl tady práci. Zakázku. Bývalého předsedu Federálního ústavního soudu, Ernesta Valka, popravil v jeho limbašském sídle jediným výstřelem. Prááásk! Přímo do srdce! Čistá robota.
Nejezdil jsem k ujovi Šteberlovi poslední dobou nijak rád. Cítil jsem ve vzduchu všudypřítomný smrad špinavých peněz a podivné napětí. Skřivani nad poli zmlkli, zahrady, kam jsme za vlahých večerů dírou v plotě chodívali na jabka, ukryty za zdmi a ostnatými dráty. Všude jen oči kamer a letky alarmů. Nevím, jak se po včerejší vraždě bude žít starousedlíkům na místě, kde vyměnili svůj klid a bezpečí za stárnoucí plečky. Inu, jsou věci, které si za peníze nekoupíš….
PS: V této souvislosti mi ještě více dochází význam hesla, se kterým se můj vzácný přítel, senátor Jaromír Štětina, snažil předloni vstoupit do Evropského parlamentu. Ono „Bezpečí pro naše domovy“ tehdy voliče příliš neoslovilo. Post senátora v Praze 10 však v letošních volbách přesvědčivě obhájil. A to je moc dobře! Jak jej totiž znám, udělá pro naplnění svého euro-hesla, co bude v jeho silách.
S úlevou zde píši tyto řádky, zatímco pan senátor spolu s Pavlem Bobkem, Janem Vodňanským, Ondrou Vetchým, Jirkou Čunkem, Laďou Hučínem a dalšími přáteli v senátním salonku vesele slaví naše společné vítězství. Byl jsem taky mezi pozvanými. Zůstal jsem dnes ale výjimečně doma. …užívám si na Valašsku ticha a bezpečí :-) Díky Mirku!