Právě jsem se na netu dozvěděl o zastřelení vězně Pavla Tauchena. Toho před nedávnem vysvobodila jeho žena Dagmar, když se zbraní v ruce přemohla vězeňskou eskortu. Dagmar, po včerejší přestřelce, která vypukla po automobilové honičce na Plzeňsku, bojuje s prostřeleným hrudníkem o život.
Přestože se ode mne jakožto spořádaného občana očekává úleva nad zneškodněním nebezpečných zločinců, necítím ji. Tím méně, že další zpráva opatřená fotografií naobědvaného poslance Petra Wolfa, popisuje, jak tento poslanec-zločinec vydíral stát při svých loupeživých fíglech s dotacemi.
Náhle mám před očima včerejší půl osmou večer. Policejní manévry spuštěné po útěku vězně mají výsledek. Jedna z hustě rozestavěných hlídek se snaží zastavit modrou Fábii. Ta jistě přidá plyn a snaží se ujet silnějším policejním Oktáviím. V ostré zatáčce naráží do stromu. Strážmistr Vocásek s rotným Nickou vyskakují ze služebního vozu a pálí do okénka Fábie přímo na zločincovu hlavu. Zásah! V zášlehu výstřelu je slyšet prasknutí skla i prostřelené lebky. Tu se otevírají dveře spolujezdce a z nich vybíhá zděšená Dagmar Tauchenová. Prásk! Žena se s prostřeleným hrudníkem sesune na kolena než padne k zemi. Bravo! Vocásek má našlápnuto na hattrick. Nicka mu raději rychle odebírá služební zbraň…

V poslanecké sněmovně tou dobou uklízečka vymetá poslední svinstvo z pod lavic. Zítra ráno tu bude nové. Zločinci v oblecích od Huga Bosse se ale bát nemusí. Po takových se nestřílí.
Kolik tisícovek vybral kasař Tauchen ze zničených trezorů? Sto? A kolik milionů ukradl poslanec Wolf a jemu podobní kumpáni z našich kapes? Miliardy!
Jistě znáte termín „společenská nebezpečnost“. Její míra je v obou případech naprosto čitelná. Rozdílů však najdeme víc. Zatímco poslanecké rajdy by za své vypasené pokladničky nezmáčkli ani hlasovací tlačítko, Dagmar si šla pro svého chlapa se zbraní v ruce. A vystřelila. Pro výstrahu, do vzduchu. Nikomu neublížila. Nešla zabíjet.
Strážmistr Vocásek sedí v policejní kantýně a snad po sté už od rána líčí svůj zážitek závistí blednoucím kolegům. Medaile ho jistě nemine a taky prémie a po frčce na každém rameni!

Nepřeji čerstvému nadstrážmistrovi nic zlého, jen tolik, ať ráno co ráno, až se bude soukat do své naftalínové uniformy, zjeví se mu při pohledu na ty dva nýtky z plechu tváře dvou lidí, kteří šli pro lásku na smrt. A on ji zastřelil.

Petr a Pavel. Dvě jména, dva příběhy, dva zločinci. Vzpomenu dnes ve svých motlitbách pouze na jednoho z nich. Na toho, jenž oproti svému biblickému jmenovci nedostal šanci dojít změny poznáním. Vocásek mu ji jednou provždy vzal. A na statečnou Dášu vzpomenu taky. Pojedu se na ni zcela jistě podívat, až ji po uzdravení z průstřelu budou odsuzovat k mnohaletému těžkému žaláři. Duši už jí zřejmě nikdo neuzdraví. A muže, kterého k smrti milovala, už jí nikdo nevrátí. Ztratila mnoho.Za svou odvahu rozhodně zaslouží úctu a obdiv. A nejen mou. Narozdíl od onoho poslance- zločince. Jaká škoda, že ti se nestřílí.

PS: Svůj text vkládám nezměněn i přes aktuální zprávu o údajné Tauchenově sebevraždě, který se měl zastřelit během zásahu. Vložil bych ji sem i po zprávě, která bude možná následovat. Totiž, že před tím střelil svou ženu do prsou on sám…