V úterý 9.března 2010 v 9.30 hod. bude u Ústavního soudu v Brně vyhlášen nález ve věci mé ústavní stížnosti proti magistrátu hl. města Prahy. Po pětiletém soudním martýriu tím u nejvyšší právní instance naší země vyčerpám poslední možnost, jak dosáhnout nápravy ve věci porušení mých svobod, garantovaných Ústavou ČR a Listinou lidský práv.
Pozvánka zde.
Vše začalo na jaře roku 2005. Korupční chování premiéra Stanislava Grosse překročilo únosnou míru a nastal čas postavit tohoto mladého muže za sérii závažných kriminálních činů před soud. Protože zkorumpovaná policie veškeré podněty k trestnímu stíhání svého někdejšího šéfa (ministra vnitra) házela do koše, rozhodl jsem se uspořádat na Václavském náměstí demonstraci za jeho okamžité odstoupení a vydání orgánům činným v trestním řízení. Akci jsem řádně ohlásil, čímž jsem bezezbytku splnil svou zákonem uloženou povinnost. To se ale současnému zlegalizovanému miliardáři, podvodně vystudovanému JUDr-ovi Grossovi vůbec nelíbilo. Přes pražský magistrát, dlouhodobě ovládaný koalicí ODS-ČSSD, zorganizoval nevídané manévry Městských strážníků s cílem zabránit akci a to i za cenu porušení zákona ( v době, kdy Gross dosadil do čela Úřadu vlády někdejšího velitele komunistických mlátiček. Pavla Přibyla, šlo o jakousi smutnou nostalgii…) Městská policie Prahy 1 se v síle téměř sta mužů a několika služebních psů skutečně pokusila akci rozehnat. Přestože jsem argumentoval splněním všech náležitostí, které tehdy potvrdila i přítomná republiková policie, jenž mě co by svolavatele akce na místě kontrolovala, zahájili strážníci po několika minutách od formální výzvy k rozpuštění demonstrace útok na ozvučovací techniku. Téměř tisícovce rozezlených Pražanů se však při následné potyčce podařilo větší část aparatury ubránit.
Strážníkům se podařilo proběhnout kordonem svých ozbrojenců do připravené dodávky pouze s ukradenou reprobednou (nasazenou přitom stále na hliníkovém stojanu a spojenou kabelem s mixážním pultem).
Demonstraci jsme dokončili se zbylým reproduktorem a bezprostředně po akci šli na uniformované výtržníky podat trestní oznámení.
Po několika dnech nastala zvláštní situace. Nejdříve mi na mobil volala nějaká paní, že si mám pro bednu přijet. Já na to, že mi musí proplatit cestu ze Zlína a ztracený den. To prý nejde. Na můj návrh, ať mi tedy neprávem zabavenou věc okamžitě pošlou paní jen něco bezradně zablekotala a zavěsila. Za pár dní mi opět volala, že moje bedna leží někde na vrátnici, a že si ji mám odvézt. To jsem odmítl. Na to volal nějaký pan Kotrouš, který se mi představil jako nejvyšší šéf pražský strážníků a přátelsky mně domlouval, abych nedělal problémy a pro bednu si přijel. Dospěli totiž údajně k názoru, že k přestupku skutečně nedošlo a tudíž v této záležitosti zvažované řízení neproběhne. Zdvořile jsem odmítl a opět je požádal o doručení bedny, kterou jako folkový písničkář na volné noze ke své práci skutečně potřebuji. Zase nic…. Další s kým jsem mluvil byl náměstek primátora, nějaký Blažek. Žádný posun.
Týden poté jsem v Praze organizoval další akci, tentokrát protest proti sjezdu zástupců komunistů celosvětové internacionály pořádané českými komunisty v hotelu Olympik. Zastavil jsem se cestou na oné vrátnici, podepsal převzetí věci, zvedl bednu a… V té se ozval valivý zvuk a klepnutí. Pan vrátný s podepsaným předávacím protokolem v bezpečí šuplíku na mou námitku o poškození bedny nereagoval. Volal jsem ihned Kotroušovi, co jako hodlají dělat. Nic. Bednu prý mám a tím je pro ně věc vyřízena.
Bedna před Olympikem skutečně nehrála. Stojan byl následkem zákroku taky nepoužitelný. Následná oprava v elektro-servisu mě stála přes šest tisíc.
Na další akci, kterou jsem proti Grossovi pořádal opět na Václaváku, mi nějaký chlap přinesl láhev drahého koňaku s tím, že prý má vyřídit, že se mi pan primátor Pavel Bém za všechno moc omlouvá. Ze slovy, že by se mi z toho šmejdu jistě udělalo zle, dal jsem opuštěnou láhev nejblíže stojícímu účastníkovi demonstrace. Takovou omluvu lze přijmout za urážku v hospodě, nikoli za neomluvitelný exces úředníků státní správy!
Čas plynul. Policie ČR mé oznámení odložila.
Po další ze série demonstrací proti Grossovi mi z pražského magistrátu přišla výzva k podání vysvětlení k přestupku „neoprávněného záboru veřejného prostranství“. Toto jsem telefonicky odmítl s tím, že nebudu cestovat přes celou republiku a zpovídat se z něčeho, co jsem evidentně nespáchal. Řekl jsem také, že žaluji Magistrát hl.m. Prahy a divadlo se strážníky bude tak mít dohru u soudu.
Chvíli na to mi přišla z pražského magistrátu výzva, abych okamžitě zaplatil pokutu 500,- Kč, za neuposlechnutí výzvy k podání vysvětlení…
Všechny soudní instance, kterými během následujících pěti let prošel můj spor s radnicí o tuto částku, rozhodli v můj neprospěch. Ústavní soud nemůže ve věci pošlapání mých ústavních práv rozhodnout jinak, než kladně. I když…
Záběry z nezákonného zásahu byly použity také v jednom z mých videoklipů
