„Co ti lidovci k čertu pořád chtějí!“ říká si nejspíš Andrej Babiš, alias agent Bureš. Je tady zákon, který neřešíme, zákon, který nemá sankce a za jeho porušení nám tedy nehrozí žádný trest. Naopak, jeho ignorace udavačům otevírá cestu zpět k politické moci (té ekonomické už mají dosyta). A lidovci stojí v cestě! Pokud budou dál trvat na dodržování zákonů, rovnou se jich zeptáme, zda vůbec chtějí být ve vládě, která zákony dodržovat nebude.

„NE!“ mělo by jasně zaznít od lidovců spolu s hlasem všech občanů očekávajících od budoucí vlády nastolení práva. A já věřím, že zazní. Nemůžeme přece donekonečna ustupovat lumpům, kteří budou ohýbat zákony jak se jim to právě hodí. Nevím, zda si to pan Babiš uvědomuje, ale právě nám ukázal způsob, jakým dosahuje svých cílů. Férový člověk je zvyklý dodržovat pravidla. A tak se rovnou ptám miliardáře Andreje Babiše: „Má vůbec smysl, aby s Vámi kdokoli vyjednával?“ Levárny už tady bylo dost. Pětina voličů ANO čeká změnu. Zatím marně.

Rozhovor s Babišem čtete zde

Přátelé, kamarádi,
moc vám všem děkuji za milá přání k mým včerejším narozeninám. Inu letí to, viz foto :-)

Dostal jsem kupu dárků, tím nejhezčím je však výsledek parlamentních voleb. Ještě nikdy v polistopadových dějinách nebyla naše svoboda tolik ohrožena. Byl jsem (a stále jsem) tím dojat. Máme tak další šanci a důležitý prostor ke společným snahám o lepší a lepší svět pro nás i pro ty, kterým ho brzy předáme… Ale než to přijde, tak jedeme dál na plný plyn!

Drzé, hamižné církve žádají zpět svůj majetek. No to je skandál!

Nemalá část společnosti je pohoršena církevními restitucemi. Poukazují na středověk, na zmatky v tom, co vše má či nemá být církvím vydáno, na cokoli, jen aby okradené společenství lidí nezískalo nazpět majetek, který byl po desetiletí státní, tedy nás všech. Ano, byl nás všech. I já byl proti své vůli uživatelem ukradeného majetku. A cítil jsem se spoluzodpovědný za tu krádež. Byl jsem zloděj. A už nejsem. Navrácení majetku vlastníkům ze mne sňalo ostudu a pocit spoluviny. Přivítal jsem ho proto s radostí a ulehčením. O to víc mi vadí nechutně pokřivené výkřiky z médií. Dejme si na to pozor. V zemi, kde je usvědčený zloděj při vracení lupu pasován do role okradeného, nemůže mít právo svůj domov. A kdo neuzná právo jiného, těžko se kdy dočká vlastního. A to si snad nikdo z nás nepřeje…

Václav Klaus. Nejvěrnější poskok Kremlu, někdejší elitní zaměstnanec Prognostického ústavu, ekonomického útvaru zřízeného pro české kolaborantské špičky za účelem vytvoření ideálních podmínek pro rozkradení vlastníkům ukradeného majetku komunisty, po dvakráte zvolený pomocí kumpánů z KSČM do prezidentského úřadu, ze kterého jednal bez nejmenších skrupulí ve prospěch cizí mocnosti… Tohle lidské hovado mne dokáže vytočit k nepříčetnosti. Jeho další provokace v podobě vyjádření, že naše vystoupení z EU by bylo v pohodě stejně jako někdejší rozdělení Československa, může mne, Čechoslováka duší i krví, opravdu přivést až k beztrestnosti (pokud ho konečně nakopnu ze předu do zadku, až si vymknu kotník!). Jak vůbec může tento sověty glorifikovaný účetní jež neumí než bořit, krást a destruovat dílo jiných, chrlit své zvratky z médií a tvářit se u toho státotvorně? Cožpak už dávno neměl být pro svévolné rozbití společného státu Čechů a Slováků souzen za vlastizradu, jak k tomu nabádal ve svém slavném proslovu T. G. Masaryk? Hanba je mi veliká. Tohle byl prezident naší země. A co za kreaturu sedí na hradě na jeho doporučení dnes, to už jednomu ani hlava nebere… Zvratek zde

Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy otevřená podpora některé z politických stran je na hranici sebepoškozování. Z názorů lidí je cítit zatrpklost a všudypřítomná rezignace. A přesto se o našich životech rozhodne ve volbách už za několik málo dní znova. A nikoli nevýznamně. Vědom si dobře faktu, že pověstného pštrosa dusícího se pískem nakopne do zadku každý kolemjdoucí, rozhlížím se a uvažuji. Generální podpory se ode mne jistě nedočká žádná z partají, na to se ve svém vrozeném aktivismu motám kolem politiky už moc dlouho. Při vší skepsi, která z ní na mne padá, přináším však přeci jen dobrou zprávu. Člověk žije!

Věřte nebo ne i v natolik agresivním prostředí, jakým politika bezesporu je, lapá po dechu a z plných plic volá po lepším světě několik dobrých lidí. A ty je potřeba podpořit. Konkrétně a selektivně, namísto dřívějšího slepého odevzdání hlasu straně. Zlínská ODS by můj lístek rozhodně hledala v urně zbytečně. V Ústí nad Labem bych ale s pocitem, který se při volbách z našich srdcí už dávno vytratil, dal svůj hlas svému příteli Radimu Holečkovi. Poznal jsem ho při našem tažení proti nástupu zločinné komunistické strany v krajích. Jeho motivace je jasná a srozumitelná, viz Radimovo video zde
Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy je potřeba určité odvahy i k tomu, co jsem zde právě učinil. Važme si proto náležitě skutečných hrdinů, kteří se za nás rozhodli vstoupit do latríny plné lidského zla a hamižnosti, hledaje kdesi na dně naše ztracené sny o svobodě a spravedlivé občanské společnosti.

David Koller. Někteří se diví, proč ve svých recitálech hraji spolu s Krylem i jeho věci. Mám ho rád. A ne první rok. Prošli jsme kolem sebe už mnohokrát, hnáni stejně naléhavou potřebou udělat aspoň NĚCO. Koncert S komunisty se nemluví, uspořádaný mimo jiné na podporu mého postkomunistickými soudy vláčeného přítele Vladimíra Hučína, akce Trikem proti komunismu, kterou jsme v pražské Arše společně završili nádherným finále, První máj bez komunistů, kde jsme spolu s řadou kamarádů (za všechny Radim Hladík) hráli pro šestnáct tisíc svobodných lidí, kteří přišli vyjádřit svůj názor na totalitní šmejdy číhající trpělivě na svou další příležitost…
David má stejně bolavé srdce umělce, plné ran z nespravedlností a zla páchaného na nevinných, jako já.
Sleduji, jak se naše země řítí plnou rychlostí proti zdi, s nadějí, že oběti, které ta pecka přinese, nebudou zbytečné.
Osobně jsem v undergoundu zůstal navzdory relativní polistopadové svobodě až dodnes. Svůj trám za prostořeké sdělování předčasně poznané pravdy (mimo jiné i o Václavu Havlovi, které nás s Davidem odlišuje) si nesu po celý život hrdě a zcela vědomě. Pevně však věřím, že doba, kdy budeme opět tvrdě zahnáni do onoho „tvůrčího podzemí“, probudí sílu, která nás konečně vyvede z polistopadové slepé uličky. Silnější o další bolestné poznání, zkušenější a moudřejší, než jsme byli ve své prostinké, zranitelné naivitě před čtyřiadvaceti lety.
Není lehké si to přiznat, stejně nesnadné je to však skrývat. Tehdy jsme opravdu nebyli skutečné svobody hodni. Nikdy jsme na ni proto zcela nedosáhli a dlouho si ani její závan neuhlídali…

Rozhovor s Davidem, který mě nakopnul k tomuto výlevu, čtete zde

Levičácké know how, sebrat ještě více peněz těm, kteří státu dávají a dát je těm, kteří od něj žádají, má trhlinu. Zemanem dokola omílaný nesmysl o „státních investicích, jež vyřeší nedostatek pracovních míst“ nezná odpověď na zásadní otázku- kdo státu dá prostředky, které slibuje investovat? Připomínat upřímně myšlený výrok socdemáka Mládka o „ podnikatelských parazitech“ myslím už ani netřeba. Uvědomují si vůbec lidé kácející jabloň, že tato úroda byla definitivně poslední?
Před očima mi běží nedávná scéna z hradišťského náměstí. Po Zemanově prapodivném mítinku plném blábolů a prázdných slibů se do mne pustila jedna z jeho obdivovatelek. Z invalidního vozíku tlačeného mlčícím mužem na mne, coby oponenta s cedulemi „stop Zemanovi- stop totalitě“, před desítkami lidí zlostně křičela: „Kdo Vám za to platí“?
Taková drzost, řekl jsem si a povídám slušně, ale důrazně: „Mně, milá paní, neplatí nikdo. Mohu se ale zeptat, zda víte, kdo platí Vám, abyste mohla napadat lidi vyjadřující svobodně svůj názor“? Paní na mne nechápavě vytřeštila oči, klepala si na čelo a já pokračoval: „Vidím, že nerozumíte. Tak já Vám to tedy řeknu. Já, z daní osoby samostatně výdělečně činné, a spolu se mnou všichni, kteří můžeme a chceme pracovat. Vy pracovat nemůžete a já jsem šťastný, že mohu ze svého pomoci přežít lidem, jako jste Vy.“ Paní nevycházela z údivu a v šoku z neobvyklého hulvátství, tlačena mužem kolem mne pryč z náměstí, pokračovala: Vy, že mi něco platíte!? Vy? Vy nejste normální, vy jste se zbláznil“!
Nezbláznil. Tedy zatím. Žít ale mezi blázny, kteří si myslí, že peníze dává pan prezident, z toho by opravdu jednomu jeblo…

O tom, jak na tom jsou lidé financující stát, čtěte zde

„Doufám, že neprozradím žádnou utajovanou skutečnost, když řeknu, že součásti spisu obžaloby Vladimíra Hučína je i stojedenácti stránková zpráva ze zasedání vlády, s příkazem premiéra Miloše Zemana, aby BIS Hučína řešila…“ Po těchto slovech soudce Bucheně zprošťujícího na Krajském soudu v Olomouci Hučína všech sedmi obvinění, to v soudní síni zahučelo. Tak Zeman! Po pěti letech soudů a roce vazby jsme se dozvěděli, kdo stál za likvidací bývalého politického vězně upozorňujícího v pozici důstojníka BIS ve svých zprávách na nástup extremistické KSČM k moci. Dnes máme zločince Zemana prezidentem. Někomu se možná bude Vladimírova přímočarost v rozhovoru pro Parlamentní listy zdát bezcitná. Po příkořích, které si díky podobným špínám prožil, je ale ještě hodně taktní… rozhovor

Přes kopec, kam chodím na procházku se psem, žije starý komunistický kádr Čuba, symbol klientelismu a soudružské všemoci. Za normalizace byl se svými Slušovicemi králem regionu, pro nezasvěcené živým důkazem úžasných možností jinak do uprdnuta plynoucího socialismu. Přesto, že jeho podnikání v polistopadové tržní ekonomice nevykazuje nejmenší rysy někdejšího „génia“, bezmála osmdesátiletý Čuba je prolhaným Zemanem dáván okázale za vzor a naději české ekonomiky. Na tomto příkladu čisté demagogie lze prokázat absurditu projektu SPOZ tak snadno, že si to přímo říká o skromný předvolební seriál. Na úvod tedy malé vysvětlení základních pojmů… čti více

Přátelé, kamarádky,
tři dny mé snahy vykřičet pravdu o nahotě krajem putujícího cinknutého krále a boje proti tuposti a patolízalství mám ve zdraví za sebou. A byť bych raději sebral pruty a odjel se synkem na víkend někam k vodě do ticha a vůně blížícího se podzimu, vím, že sluší se zde něco málo říct.

Stop Zemanovi

Prvně bych chtěl ze srdce poděkovat mnoha dobrým lidem, které jsem cestou potkal. Objevili se vždy znenadání jako přízraky, pomohli a nikým nepoznáni zmizeli opět zahaleni svou skromností v hloubi davu.

Děkuji Vám, pane z Hradiště, jenž jste mi přiložil k ústům svůj megafon, když mi Zeman odmítl dát slovo (video zde v čase 7:20). Jen díky Vám jsem hlasitě připomenul památku mučených a v nedaleké věznici komunisty popravených politických vězňů. Děkuji i vám, několika mně dosud neznámým mladým lidem, kteří jste mě na vsetínském náměstí pozvali mezi sebe třímaje ručně nakreslené transparenty s myšlenkami nám společnými. Byli jste pro mne živou vodou po předchozí hořké lázni rezignace mého rodného Zlína, kde jsem se svými transparenty prostál pod vodopádem urážek a zlých slov první trapnou show lháře a demagoga Zemana zcela osamocen. Děkuji desítkám z vás, kteří jste v sobě našli odvahu a před zraky hněvem zaslepeného davu podali jste mi ruku a podpořili mě. Děkuji i nemalé skupině studentů s píšťalkami i na prsty hvízdajícím, kteří jste se jako zázrakem ozvali na rozlehlém a téměř zaplněném náměstí právě za mými zády, když jsem obestoupen zemanovou ochrankou a agresivním provokatérem v civilu potřeboval v Kroměříži právě vaši pomoc. Dík patří i vám, studenti zlínského gymnázia, kteří jste ve své tělocvičně zasypali Zemana neservilními dotazy. Radoval jsem se z vás po našich sedmi návštěvách s politickými vězni a těším se velmi na další setkání.

Dík patří i vám, milí novináři, kteří jste prostřednictvím svých reportáží o mém pro mnohé zoufalém počinu informovali ve všech koutech naší vlasti i za jejími hranicemi. Díky vám tak proti podezřele nekonfliktním obrazům souznění lidu s milovaným prezidentem osvoboditelem v reportážích naší veřejnoprávní televice důrazně zazněl i hlas mluvící za miliony zemanových odpůrců.

A na závěr děkuji i vám, vzácní moji kamarádi a kolegové z Repelentu 21, za vaši jistě v dobré víře vyřčenou kacířskou myšlenku, že nemá smysl demonstrovat s transparenty proti valícímu se rudému zlu, neboť je nás málo a ničeho nezmůžeme. Doufám, že i vás jsem spolu s bezpočtem jiných přesvědčil, že ne ve stádu, ale ve víře a v odhodlání je síla, která probudí a inspiruje další. Toulat se nám ten dobrého slova nehodný nádiva po kraji ještě pár dní, vítaly by jej na náměstích namísto ovací spásu hledajících nešťastníků hrdí občané se zaťatými pěstmi. A také že se tak stane!

Zeman mezi Bati – protest Repelentu 21

Miloš Zeman, dočasný uchvatitel českého trůnu, je ve své bezbřehé ješitnosti natolik přesvědčen o jistém vítězství mocichtivé komunistické lůzy, že nám tuto šanci sám přinese na stříbrném podnose. Přijďme mu ukázat, že se unáhlil. Dejme mu řádně najevo, že na tom ještě nejsme tak bídně, abychom se ze zoufalství před zlovůlí nespravedlivého politického systému museli vrhnout do propasti o stovky sáhů hlubší.

Pravda je taková, že od většiny lidí pohrdajících mnou a pokřikujících na mne z davu liším se v zásadě jen vírou v jinou cestu, než je ta vedoucí do rudých pekel po dlažbě z lidských hlav. Dnes jsem o tom v Hradišti po Zemanově odchodu přesvědčil desítky jeho posluchačů. Věřím, že příště vás bude mnohem víc.

Nečekejme doma a přijďme všichni do Pardubic, které Zeman v rámci skandální předvolební kampaně pro SPOZ navštíví právě 11. září, a odmítněme v den smutného výročí největšího teroristického činu v dějinách lidstva Zemanův kremelský kurz. Ukažme společně Miloši Zemanovi a jeho rudým kumpánům, že nedáme peklu své svobodné duše zadarmo!

Politická situace je skutečně neudržitelná a nezbývá, než se společně vydat ze slepé polistopadové uličky na cestu, kterou půjdeme jako lépe fungující společnost bez pocitu křivdy a bezpráví. Nepochybuji, že ji najdeme. Tak na shledanou v Pardubicích. A nezapomeňte- totalita není řešení… Ziggy