Je už jakousi nenápadně nadiktovanou módou ignorovat svět kolem sebe a to i v ročních obdobích k hnusu mnohem přívětivějších. Za naprostou perverzi lze pak považovat chování, které zde právě předvedu. V úspěšně se rozbíhajícím dovolenkovém kalupu nepochopitelně zvracím nad něčím tak banálním, jako je zmar pár lidských životů. Ano, vědomě demonstrujíc naprostý neúspěch médií vláčících nás stokou násilí až ke zcela odlidšťující impotenci soucitu, vžívám se tady do cizích osudů plných bezpráví. Všechno to začalo nenápadně. Neodbytný náhled „nejdůležitějších“ světových zpráv a událostí na seznamu.cz, mé domovské stránce. Jeden klik a…

Tak co je to dnes? V Německu popotahují bezmála stoletého válečného zločince za popravu 360-ti židovských civilistů (včetně žen a malých dětí). Bravo! Opojen křehkou radostí nad tím, že Boží mlýny melou… vadnu nad závěrečným povzdechem redakce suše konstatující, že vrahoun se vší pravděpodobností unikne spravedlnosti díky tomu, že v dlouhověkosti na hlavu porazil veškeré svědky masakru. A co sakra dělaly úřady těch dlouhých sedmdesát let???

Další zpráva vám oproti zmíněné archiválii nabízí přičichnout k ústí ještě doutnající automatické pušky, kterou Tálibové uprostřed ulice právě popravili ženu provinivší se toliko tím, že se líbila dvěma jeho vůdcům současně. Že by novodobí přístup k soubojům?

A do toho mi kamarád poslal odkaz na stránku, kde si můžete bezpečně stáhnout v plné verzi film, před kterým jsem vás tady opakovaně varoval. A činím tak opět.

Každý, kdo si chce bezstarostně užívat léta (a léta života) bez pocitu zodpovědnosti za něj či cokoli jiného, ať si moc dobře rozmyslí, jestli si ušpinit hlavu něčím, jako je dokument The soviet story

PS: Sorry…

Tak už je to tady! Léto- odměna za zimní hibernaci a s ním večerní zahrádky, plná náměstí i srdeční záležitosti- „mé“ festivaly. Zásoba vzpomínek na horší časy se i letos utěšeně plní. Díky vám. Radost ze setkávání se (děvčata prominou…) se starými známými a nadšení z nových duší- milých a spřízněných.

Miluji léto. Jakkoli si dovedu přivodit hezké pocity z prožívání svých dnů i v jiných ročních obdobích, první a nejsilnější záblesky mého vnitřního archývu voní květem lípy a chutnají po třešních. Mít více času, vysadím dveře k mým pocitům z pantů a proměním mlhavé obrázky někdejších lét v písmenka na monitoru, obnažena světu netu, leč… léto je v plném proudu a já, jindy vzpurný a vzdorovitý, nechám se jím unášet pln radosti z dnešního modrého nebe a těšení se na večerní hraní svatebčanům, kteří se rozhodli prožít svůj velký den při mé kytaře, i na přátele pozvané na malou, odpolední oslavu dnešního dne. Každý takový je mým svátkem. Nejen 16. červen.

Přeji vám ze srdce co nejhezčí letní zážitky všeho druhu. Ziggy

PS: Jak se znám, beztak to nevydržím a vrátím se k doplnění tohoto povzdechu několika čerstvými i budoucími vzpomínkami. Už brzy :-)

Výčitky vůči vám – fandům a pravidelným návštěvníkům mého webu, mne pronásledují pokaždé, když ve své zaneprázdněnosti takto zanedbávám aktualizaci těchto stránek. Je toho spousta co se za poslední dny a týdny událo a slibuji, že co nevidět to tady bude vidět… S přáním fajn dnů Ziggy

Tak jsem byl v sobotu, 21.4. 2012, v Praze. Odboráři si postavili úžasné pódium, zburcovali celý národ a … nic. Sto tisíc naštvaných daňových poplatníků se od svých bossů nedozvědělo recept na vymícení korupce, kterou musíme stále krvavěji živit ze svých kapes, ani náznak řešení morální kryze, zmítající po desetiletí naší politickou scénou. Stop vládě, stop reformám, předčasné volby! Toť vše.
Po akci jsem si šel dát pivko do své oblíbené vinohradské hospůdky. Nikoli s ministrem Kalouskem, ten právě nad škopkem chmelového moku kul pykle se šéfem odborových svazů Zavadilem (jak nám večer prozradily záběry TV Nova). Seděl jsem sám. Po chvíli ke mně přisedly čtyři dámy ranně důchodového věku, klopy dekorované žlutými plackami s nápisem „Stydím se za vládu a prezidenta ČR“. Objednaly si turecké kafe a počaly nad ním rozpačitě hodnotit právě proběhnuvší akci. Neměly z ní dobrý pocit. Klábosily, přely se i přitakávaly jedna druhé navzájem. „A co Vy si o tom myslíte?“ prohodila směrem ke mně jedna z nich právě ve chvíli, kdy jsem ze zaprášeného kouta zvedal futrál s kytarou, chystaje se k odchodu. „No, já nevím…“ lezlo ze mne nejistě „…víte, přes dvacet let se tu snažíme udělat pořádek a ono je to přitom tak jednoduché.“ Všechny na mne zůstaly hledět. „Myslíte?“ otázala se po chvíli tiše jedna z nich. „No, já nevím.“
Proplul jsem plnou hospodou a šoural se kolem Vinohradského divadla dolů k Nuslím a pak dál směrem na Kavčí Hory. Před Českou televizi mířily tou dobou, vedeni ozvučenou dodávkou lidí z SKDE (Skutečná demokracie), i zhruba dva tisíce protestujících z Václavského náměstí. Už podruhé jsem zde spolu s nimi hřímal ze střechy oné dodávky slova, pro která mi stojí za to trmácet se z Valašska do Prahy: „Demise vlády, předčasné volby, zastavení reforem ani nic jiného bez změny volebního zákona vůbec nic neřeší. Svět se mění. Přichází čas autonomní demokracie, kdy nebudou moci okupovat kandidátní listiny vybraná esa zlodějských stran. Nastává doba, kdy každý volič napíše na volební lístek jméno nejdůvěryhodnější osoby ze svého obvodu (obce, čtvrti, městské části) a ten, kdo takto získá největší počet hlasů, bude pak volit další a ti další …až po naše nejvyšší zástupce- zodpovědné správce země. Stejným způsobem je pak bude moci za případná selhání odvolávat. Žádné kuloární dohody, závazky, omezení poslaneckých klubů a povinnost hlasovat právě pro to či ono, co si někdo u někoho z vedení partaje dojednal (čti uplatil). Tedy zásadní systémové omezení korupce a vlivu organizovaného zločinu na náš každodenní život…“ Něco, co odboráři nepřipustí, dokud je budou řídit současné mafie. Dokud…

Dohrál jsem a dopovídal, prodal několika desítkám lidí své CD, natankoval tak pohodlně plnou a vydal se zpět na Moravu. Kolem desáté večer mě vítal můj věrný pes, králíci vděčně přijali dávku sena a čerstvou vodu. Posadil jsem se na zápraží, upil z plácajdy úžasné loňské slivovice a dlouho se díval dolů do údolí. Světel v okolních chalupách pomalu ubývalo, až kolem půlnoci zhaslo snad poslední. Dopil jsem a přemýšlel nad těmi utrmácenými dámami. Dojeli už zřejmě domů jedním z desítek a stovek sjednaných autobusů, které jsem v provazech předjížděl od Prahy až po Kroměříž. Jestlipak už spí. A jak se jim spí, po té nic neřešící odborářské šaškárně..?

Před malou chvílí jsem se vrátil z Ostravy. Deštivé počasí neodradilo od účasti na mém vystoupení na Masarykově náměstí téměř tisícovku lidí. Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří jste přišli zavzpomínat na Karla Kryla a zároveň vás chci pozvat na příští pátek, 20.4. 2012, do pivní restaurace Karlos v Ostravě-Zábřehu (vedle ČEZ arény), kde od devaténácté hodiny pokračujeme ve stejném duchu. Těším se na vás. Ziggy

PS:

Nezapomeňte si včas rezervovat místo na tel.: 724 878 578

Pokud vám pocit bezpráví nedovoluje nečinně přihlížet špatnostem světa, pak co chvíli stanete v klinči se zlem jsa pro mnohé z bídných nositelem světla a naděje. Z jejich víry pak čerpáte sílu na cestě k cíli…

Před malou chvílí mi telefonoval spisovatel Antonín Mareš, starší pán s dobráckým pohledem a přívětivým hlasem. Seznámili jsme se v Bratislavě při podpoře protestů našich bratří bojujících s tamní korupční mafií a naposled jsme se viděli na akcích proti stejnému neřádu vysávajícímu radost z našich životů v Praze. Najednou zavolal, pozdravil mě a bez dalšího mi řekl: „Ziggy, já jsem miloval Karla Kryla, ale nerozumněl jsem mu. Nechápal jsem, co nám to po listopadu říká. A on se tím trápil. A utrápil se kvůli nám k smrti. A mně to mrzelo. Celá léta jsem v sobě nosil ten pocit viny. Až jsem potkal tebe. Dnes už tu chybu neudělám. Ty jsi pokračovatelem Karla Kryla. Mám tě moc rád a rozumím ti. Chci, abys to věděl…“

Zavěsil a já zůstal dojatý. Slzy se mi draly do očí. Kolik z nás má potřebu jakkoli vyjádřit těch pár slov. Karle promiň…

Dále čtěte:

Rozhovor pro Parlamentní listy zde

Karel Kryl o rozkrádání, Havlovi i Klausovi zde

Přátelé,

po čtvrteční demonstraci na Václavském náměstí a následném pochodu k budově České televize proběhla včera další akce. Na Václavské náměstí dorazily zhruba tři tisíce lidí. Tentokrát jsme s organizátory akce upustili od pochodu k veřejnoprávní TV. V té večer dostal prostor autor Holešovské výzvy Slávek Popelka. V diskuzním pořadu Hydepark však naprosto selhal, když nedokázal vysvětlit, jak chce vytyčených cílů dosáhnout. Na oprávněnou kritiku z řad spoluorganizátorů akcí údajně reagoval distancováním se od nejaktivnéjšího jádra, kterým je iniciativa Skutečná demokracie (SKDE).

V těchto chvílích (19.30 hod.) probíhá na Václavském náměstí ohlášená demonstrace. Na té Miloslav Cach vysvětluje situaci. Pokud mají mít započaté protesty šanci na úspěch, bude nutné neprodleně sestavit stručnější, srozumitelnější a především dosažitelnější podmínky, které budeme nadále prosazovat. Popelkovy proklamace nabádající k vystoupení z Evropské únie, nevyrovnání se s církvemi… podle mne nepatří do manifestu, za který by se mohla postavit většina společnosti. A nakonec ani já sám.

Přeji nám všem hodně štěstí, sil a pevné víry! Ziggy

Přijďtě prosím dnes, v pátek 16.3., vyslovit na všech náměstích požadavek kamžité demise vlády a prezidenta ČR, jakož i splnění dalších podmínek Holešovské výzvy! Osobně se od 17 hod. znova setkáme v Praze na Václavském náměstí, kde nás dnes přišlo podpořit více než deset tisíc z vás. Více informací najdete zde

Slovensko má po volbách. Roztříštěnost pravice zaneprázdněné vlastními kšeftíky vynesla do nebes socialisty Roberta Fica. Pokojné protesty občanů usilujících o odstranění zkorupovaných loutek z politické scény byly tvrdě potlačeny, levné populistické návnady v podobě otřepaných frází o jistotách bezezbytku spolykány. Loď pod slovenskou vlajkou dostala další obří trhlinu, kterou v následujících letech nabere další miliardy eur dluhů na zaplacení nezbytného minima předvolebních slibů.
Nevím, jaký pocit má člověk vyžírající talíř těm, kteří příjdou po něm, jedno je však jasné- mít dítě a být voličem sociální demokracie je naprosto perverzní.
Zmíněné snahy našich nejbližších bratří o změnu mi byly blízké. Bez váhání jsem přijal jejich pozvání a s kytarou v ruce podpořil protest nazvaný podle kauzy „gorila“. Bylo to fajn odpoledne. Zhruba dvě tisícovky lidí před Úřadem vlády bylo úžasným publikem. To, co se dělo po mém odjezdu, mě nemile překvapilo. Nebo nepřekvapilo? Po brutalitě, se kterou zasáhli proti pokojnému průvodu v Bratislavě, si živě vybavuji násilí, kterým politici reagovali na mnou svolané akce v Praze (např. za odvolání zloděje Stanislava Grosse z postu premiéra). Inu, pomalu mi začíná být jasné, že po dobrém to s nimi nepůjde. Podívejte se na záběry policajtů mlátících lidi přiotrávené slzným plynem a bude vám jasné, jaké že jistoty nám to levice nabízí…

Videa:

• Bití za transparent- video
• Slzný plyn video
• Sestřih z pochodu video

PS:

Pozadu nezůstali ani naši zaprodaní novináři. Ukázka dezinformace redaktora Mladé Fronty, Filipa Horáčka, skutečně stojí za přečtení. Článek zde

Moje reakce:

Filipe Horáčku,
co to ve svém včerejším článku šíříte za bludy? Mám na mysli situaci, kdy po hlasitém nesouhlasu davu s vystoupením političky Zuzany Martinákové přispěchal této na pomoc pan Hördur Torfason se slovy: “ Nám se na Islandu podařila revoluce proto, že jsme ji vedli nenásilně. Násilí totiž plodí pouze násilí…“. Kde jste přišel k pocitu, že ji tím „vypoklonkoval“? Styďte se!
Byl jste tam vůbec? Já stál v té chvíli na pódiu s oběma aktéry a celou situaci si velmi dobře pamatuji. Pokud se jedná o omyl a nikoli o zlý úmysl (ze kterého Vás silně podezřívám), můžete se panu Torfansonovi omluvit tento čtvrtek v Praze, kde promluví na Václavském náměstí na demonstraci v rámci Holešovské výzvy. Pokud tak neučiníte (a nedej bože budete dál šířit lži a manipulace), tak jste špína chlap a špínou zůstanete. A věřte, že mě Vaše lumpárna rozzlobila natolik, že se o Vaší podlosti na tomto fóru neopomenu zmínit. Držím Vám palce. Písničkář Ziggy Horváth, www.ziggy.cz

Pokud byste chtěli padouchovi Horáčkovi také něco vzkázat, pište zde

Část první

Garant marasmu

Předmluva:

Svět křivých zrcadel

Jako pamětník normalizační totality, slizké a prolhané, vím, co je to demagogie a vymývání mozků. Jedná se o vrcholnou disciplínu nutnou k získání a udržení si dobytých pozic. Nastolit režim okrádající občany o jejich základní práva a svobody vyžaduje obrátit vše vzhůru nohama, naučit lidi radovat se ze stavu, který je k pláči a přijímat bez výhrad každou lež, vyřčenou nedotknutelnými předříkavači „pravdy“. Tento schyzofrenní stav popisuje Karel Kryl slovy „…na rohu ulice vrah o morálce káže“. Pouze v takovém systému může být Klement Gottwald, první prezident bez vzdělání, masový vrah, těžký alkoholik a surovec, vnímám jako milostiplný dobrák od kosti, stát nemilosrdně likvidující své kritiky označován za úžasné místo k rozvoji ducha a lidské osobnosti, celému světu jaderným útokem hrozící soudružský východ pak za mírumilovný blok připravený hájit mír třeba i se zbraní v ruce.

Lež, lež a zase lež. Stokrát opakovaná a ač tisíckrát usvědčená, stále přežívající v lidských myslích uvězněných ve strachu z usrknutí z trpkého nápoje poznání, po kterém budou nuceni přehodnoti a popřít celý svůj dosavadní život. V tomto prostředí se každá obnažená pravda přirozeně jeví jako šokující drzost a dotyčný troufalec je mimo obecného odsouzení nezřídka vystaven i vlastnímu pocitu viny ze spáchání něčeho neslušného. Ano, v každém z nás následky demagogie dodnes obrací vše naruby. Všudypřítomný strach vypěstovaný za destiletí vlády represivního režimu nám i po dvaceti letech relativní svobody pevně stahuje žaludek v obavě z vlastní odvahy. Postavit se do cesty lavině lži je skutečně adrenalinová záležitost. Věřte však, že pocit, který při tom zažijete, je naprosto osvobozující…

Václav Havel- garant marasmu, lži a korupce

Není snadné otevřeně si přiznat, že člověk vydávaný celému světu za vzor a příklad co by neohrožený humanista nasazující život v boji za demokracii, přijal jako první vrcholný politik v polistopadových dějinách úplatek. A rozhodně ne ledajaký! Mnohamiliardový majetek předaný komunisty Havlovi výměnou za slib, že nikdy nebudou souzeni za své zločiny a pomocí plánu vypracovaného v letech 1982-4 v Prognostickém ústavu převezmou ekonomickou moc nad svými staronovými otroky, nelze nazvat jinak, než úplatkem tisíciletí. Obchod spečetěný komunistickým parlamentem, který Havla těsně před svým rozpuštěním jednohlasně zvolil prezidentem Československé socialistické republiky, otevřel dokořán dveře zlodějně, která nemá v historii planety země obdoby! Z nejbezohlednějších grázlů se během několika málo let stávají nejbohatší podnikatelé, z jejich nejbezcharakternějších poskoků politici, ze všech pak elity. A z lidí „lidské zdroje“, kterým rvou chleba od huby a na bedra jim kladou stále těžší a těžší břemena v podobě daní.

A vědomi si rizika, že by je v budoucnu mohl někdo připravit o nakradený majetek stejným způsobem, jakým k němu sami přišli, postavili si proti lůze i své dravé konkurenci armádu exekutorů, aportující jim za mastnou provizi každičkou zakutálenou korunku. A mafie profituje na nejchudších a dál krade z našich bytů a z rozpočtů jako smyslů zbavená. Je to rakovina. Nevíme, jak z toho ven. Víme už ale, komu za to být vděční. A to není málo. Vítejte na cestě ze tmy.