Po nádherné předvánoční šňůře zdobíme voňavé stromky a vzpomínáme na vzácné chvilky strávené mezi svými milými kamarády. Chtěl bych vám zde za celou kapelu popřát ty nejkrásnější svátky, jaké si lze vůbec představit, poděkovat všem kolegům- pedagogům za milá pozvání a po Novém roce opět na shledanou! :-) Za REBEL band Ziggy

Zatímco členové české extremistické KSČM se už v levicové EU s blaženým chrochtáním zabydleli, ukrajinští soudruzi dostali od Ruska příkaz uhnout Bruselu nepodepsáním smluv takřka v posledních vteřinách. A Ukrajincům, kteří v posledních letech pokorně přijali diktát Kremlu v podobě výměny proevropského prezidenta za ruskou figurku, došla trpělivost. Nemalé šance na svržení vlády a odstranění prezidenta Janukoviče dávají Ukrajině naději na svobodu. Té si nejbližší sousedé Ruska užili skutečně pramálo. Bezmála sto let tomu nazad, kdy se v Kremlu krvavě chopila moci nebezpečná parta loupežníků s choutkami ovládat a řídit vše kolem. A Ukrajina, jež ve zmíněném století zažila neuvěřitelnou genocidu spáchanou Stalinem na prostých venkovanech i mnohá další příkoří, si svobodu jistě zaslouží. Pevně věřím, že statisíce vražd a poprav hrdých Ukrajinců posílí svébytný národ a pomůže mu vyrvat svůj osud ze spárů nenasytného fašistického Goliáše. Držím palce!

O protestech na Ukrajině čtěte zde

„Co ti lidovci k čertu pořád chtějí!“ říká si nejspíš Andrej Babiš, alias agent Bureš. Je tady zákon, který neřešíme, zákon, který nemá sankce a za jeho porušení nám tedy nehrozí žádný trest. Naopak, jeho ignorace udavačům otevírá cestu zpět k politické moci (té ekonomické už mají dosyta). A lidovci stojí v cestě! Pokud budou dál trvat na dodržování zákonů, rovnou se jich zeptáme, zda vůbec chtějí být ve vládě, která zákony dodržovat nebude.

„NE!“ mělo by jasně zaznít od lidovců spolu s hlasem všech občanů očekávajících od budoucí vlády nastolení práva. A já věřím, že zazní. Nemůžeme přece donekonečna ustupovat lumpům, kteří budou ohýbat zákony jak se jim to právě hodí. Nevím, zda si to pan Babiš uvědomuje, ale právě nám ukázal způsob, jakým dosahuje svých cílů. Férový člověk je zvyklý dodržovat pravidla. A tak se rovnou ptám miliardáře Andreje Babiše: „Má vůbec smysl, aby s Vámi kdokoli vyjednával?“ Levárny už tady bylo dost. Pětina voličů ANO čeká změnu. Zatím marně.

Rozhovor s Babišem čtete zde

Přátelé, kamarádi,
moc vám všem děkuji za milá přání k mým včerejším narozeninám. Inu letí to, viz foto :-)

Dostal jsem kupu dárků, tím nejhezčím je však výsledek parlamentních voleb. Ještě nikdy v polistopadových dějinách nebyla naše svoboda tolik ohrožena. Byl jsem (a stále jsem) tím dojat. Máme tak další šanci a důležitý prostor ke společným snahám o lepší a lepší svět pro nás i pro ty, kterým ho brzy předáme… Ale než to přijde, tak jedeme dál na plný plyn!

Drzé, hamižné církve žádají zpět svůj majetek. No to je skandál!

Nemalá část společnosti je pohoršena církevními restitucemi. Poukazují na středověk, na zmatky v tom, co vše má či nemá být církvím vydáno, na cokoli, jen aby okradené společenství lidí nezískalo nazpět majetek, který byl po desetiletí státní, tedy nás všech. Ano, byl nás všech. I já byl proti své vůli uživatelem ukradeného majetku. A cítil jsem se spoluzodpovědný za tu krádež. Byl jsem zloděj. A už nejsem. Navrácení majetku vlastníkům ze mne sňalo ostudu a pocit spoluviny. Přivítal jsem ho proto s radostí a ulehčením. O to víc mi vadí nechutně pokřivené výkřiky z médií. Dejme si na to pozor. V zemi, kde je usvědčený zloděj při vracení lupu pasován do role okradeného, nemůže mít právo svůj domov. A kdo neuzná právo jiného, těžko se kdy dočká vlastního. A to si snad nikdo z nás nepřeje…

Václav Klaus. Nejvěrnější poskok Kremlu, někdejší elitní zaměstnanec Prognostického ústavu, ekonomického útvaru zřízeného pro české kolaborantské špičky za účelem vytvoření ideálních podmínek pro rozkradení vlastníkům ukradeného majetku komunisty, po dvakráte zvolený pomocí kumpánů z KSČM do prezidentského úřadu, ze kterého jednal bez nejmenších skrupulí ve prospěch cizí mocnosti… Tohle lidské hovado mne dokáže vytočit k nepříčetnosti. Jeho další provokace v podobě vyjádření, že naše vystoupení z EU by bylo v pohodě stejně jako někdejší rozdělení Československa, může mne, Čechoslováka duší i krví, opravdu přivést až k beztrestnosti (pokud ho konečně nakopnu ze předu do zadku, až si vymknu kotník!). Jak vůbec může tento sověty glorifikovaný účetní jež neumí než bořit, krást a destruovat dílo jiných, chrlit své zvratky z médií a tvářit se u toho státotvorně? Cožpak už dávno neměl být pro svévolné rozbití společného státu Čechů a Slováků souzen za vlastizradu, jak k tomu nabádal ve svém slavném proslovu T. G. Masaryk? Hanba je mi veliká. Tohle byl prezident naší země. A co za kreaturu sedí na hradě na jeho doporučení dnes, to už jednomu ani hlava nebere… Zvratek zde

Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy otevřená podpora některé z politických stran je na hranici sebepoškozování. Z názorů lidí je cítit zatrpklost a všudypřítomná rezignace. A přesto se o našich životech rozhodne ve volbách už za několik málo dní znova. A nikoli nevýznamně. Vědom si dobře faktu, že pověstného pštrosa dusícího se pískem nakopne do zadku každý kolemjdoucí, rozhlížím se a uvažuji. Generální podpory se ode mne jistě nedočká žádná z partají, na to se ve svém vrozeném aktivismu motám kolem politiky už moc dlouho. Při vší skepsi, která z ní na mne padá, přináším však přeci jen dobrou zprávu. Člověk žije!

Věřte nebo ne i v natolik agresivním prostředí, jakým politika bezesporu je, lapá po dechu a z plných plic volá po lepším světě několik dobrých lidí. A ty je potřeba podpořit. Konkrétně a selektivně, namísto dřívějšího slepého odevzdání hlasu straně. Zlínská ODS by můj lístek rozhodně hledala v urně zbytečně. V Ústí nad Labem bych ale s pocitem, který se při volbách z našich srdcí už dávno vytratil, dal svůj hlas svému příteli Radimu Holečkovi. Poznal jsem ho při našem tažení proti nástupu zločinné komunistické strany v krajích. Jeho motivace je jasná a srozumitelná, viz Radimovo video zde
Ocitli jsme se a žijeme v době, kdy je potřeba určité odvahy i k tomu, co jsem zde právě učinil. Važme si proto náležitě skutečných hrdinů, kteří se za nás rozhodli vstoupit do latríny plné lidského zla a hamižnosti, hledaje kdesi na dně naše ztracené sny o svobodě a spravedlivé občanské společnosti.

David Koller. Někteří se diví, proč ve svých recitálech hraji spolu s Krylem i jeho věci. Mám ho rád. A ne první rok. Prošli jsme kolem sebe už mnohokrát, hnáni stejně naléhavou potřebou udělat aspoň NĚCO. Koncert S komunisty se nemluví, uspořádaný mimo jiné na podporu mého postkomunistickými soudy vláčeného přítele Vladimíra Hučína, akce Trikem proti komunismu, kterou jsme v pražské Arše společně završili nádherným finále, První máj bez komunistů, kde jsme spolu s řadou kamarádů (za všechny Radim Hladík) hráli pro šestnáct tisíc svobodných lidí, kteří přišli vyjádřit svůj názor na totalitní šmejdy číhající trpělivě na svou další příležitost…
David má stejně bolavé srdce umělce, plné ran z nespravedlností a zla páchaného na nevinných, jako já.
Sleduji, jak se naše země řítí plnou rychlostí proti zdi, s nadějí, že oběti, které ta pecka přinese, nebudou zbytečné.
Osobně jsem v undergoundu zůstal navzdory relativní polistopadové svobodě až dodnes. Svůj trám za prostořeké sdělování předčasně poznané pravdy (mimo jiné i o Václavu Havlovi, které nás s Davidem odlišuje) si nesu po celý život hrdě a zcela vědomě. Pevně však věřím, že doba, kdy budeme opět tvrdě zahnáni do onoho „tvůrčího podzemí“, probudí sílu, která nás konečně vyvede z polistopadové slepé uličky. Silnější o další bolestné poznání, zkušenější a moudřejší, než jsme byli ve své prostinké, zranitelné naivitě před čtyřiadvaceti lety.
Není lehké si to přiznat, stejně nesnadné je to však skrývat. Tehdy jsme opravdu nebyli skutečné svobody hodni. Nikdy jsme na ni proto zcela nedosáhli a dlouho si ani její závan neuhlídali…

Rozhovor s Davidem, který mě nakopnul k tomuto výlevu, čtete zde

Osud sám cestě mé
požehnal v neděli,
čisté a nádherné
seslal mi anděly

Andělé na věžích
do nebe hleděli
Může být láska hřích?
Ptal jsem se. Mlčeli…

Levičácké know how, sebrat ještě více peněz těm, kteří státu dávají a dát je těm, kteří od něj žádají, má trhlinu. Zemanem dokola omílaný nesmysl o „státních investicích, jež vyřeší nedostatek pracovních míst“ nezná odpověď na zásadní otázku- kdo státu dá prostředky, které slibuje investovat? Připomínat upřímně myšlený výrok socdemáka Mládka o „ podnikatelských parazitech“ myslím už ani netřeba. Uvědomují si vůbec lidé kácející jabloň, že tato úroda byla definitivně poslední?
Před očima mi běží nedávná scéna z hradišťského náměstí. Po Zemanově prapodivném mítinku plném blábolů a prázdných slibů se do mne pustila jedna z jeho obdivovatelek. Z invalidního vozíku tlačeného mlčícím mužem na mne, coby oponenta s cedulemi „stop Zemanovi- stop totalitě“, před desítkami lidí zlostně křičela: „Kdo Vám za to platí“?
Taková drzost, řekl jsem si a povídám slušně, ale důrazně: „Mně, milá paní, neplatí nikdo. Mohu se ale zeptat, zda víte, kdo platí Vám, abyste mohla napadat lidi vyjadřující svobodně svůj názor“? Paní na mne nechápavě vytřeštila oči, klepala si na čelo a já pokračoval: „Vidím, že nerozumíte. Tak já Vám to tedy řeknu. Já, z daní osoby samostatně výdělečně činné, a spolu se mnou všichni, kteří můžeme a chceme pracovat. Vy pracovat nemůžete a já jsem šťastný, že mohu ze svého pomoci přežít lidem, jako jste Vy.“ Paní nevycházela z údivu a v šoku z neobvyklého hulvátství, tlačena mužem kolem mne pryč z náměstí, pokračovala: Vy, že mi něco platíte!? Vy? Vy nejste normální, vy jste se zbláznil“!
Nezbláznil. Tedy zatím. Žít ale mezi blázny, kteří si myslí, že peníze dává pan prezident, z toho by opravdu jednomu jeblo…

O tom, jak na tom jsou lidé financující stát, čtěte zde