Tak se zas jednou stydím za to, že jsem Čech. Tentokrát se o to výjimečně nezasloužil opilý lži-prezident Zeman, díky jehož kouskům jsme pro smích celému světu, ale premiér Petr Nečas. Z jeho právě probíhající návštěvy Ruska přináší média neuvěřitelné zprávy hovořící o slabošském přístupu předsedy naší vlády sledujícím ekonomický prospěch výměnou za bagatelizování porušování lidských práv putinovým režimem. Nečasovo jednání má hořkou pachuť zrady základních ideálů kladoucí otázky: Koho jsme schopni prodat a z jakých zásad ustoupit, abychom si zajistili „šestý knedlík do talíře“?

Celý svět ví, že Putin ovládá Rusko pomocí násilí. Seznam zavražděných opozičních novinářů kritizujících nepřijatenou politiku a metody Kremlu evidentně nemá konce (za všechny vzpomenu odvážnou Annu Politkovskou), korunní svědci rozhodnuti svědčit proti zrůdnému politicko-mafiánskému systému umírají buďto ubiti v celách či krutou smrtí po otravě plutoniem. Parta holek protestující proti podřízenosti pravoslavné církve špičkám tohoto zlořádu je souzena a odsouzena v monstrprocesu, který nesleduje nic jiného, než snahu o přiživení strachu ze všemocného státního teroru. A český premiér Nečas se bojí. Bojí se, že o desetinu nižší hodnota letošního HDP pošle příští rok ve volbách jeho politický výtah do nižších pater, než která po dvacet let bezstarostně okupoval. Stydím se za člověka, který prodá osudy na životě ohrožených hrdinů vzdorujících nedemokratickému systému za něco tak nízkého. A my? Co my jsme zač, když mu za to na letišti nedáme pořádných pár facek na uvítanou? Stejní sráči jako on….

Na včerejší pracovní schůzce občanského sdružení Repelent 21 jsme připravovali „oslavu“ Dne dětí. Po připomenutí si jmen popravených, zastřelených a umučených žen komunistickým režimem v rámci MDŽ, budou tak moci Zlíňané spolu s návštěvníky zlínského Filmového festivalu pro děti, vrcholícího shodou okolností právě prvního června, opět pohlédnout do zrůdné tváře komunistické totality. Ta nešetřila ani ty nejmenší. Pro připomenutí si neuvěřitelně krutého osudu třiceti sedmi novorozenců zasypaných v době budování socialismu v neoznačených šachtách na Ďáblickém hřbitově jen pár okamžiků po té, co je přivedly na svět politické i nepolitické vězenkyně, hodláme držet symbolickou řetězovou hladovku (po jednom dni za každé dítě). Na vše se budou z baťova zlínského mrakodrapu dívat sociální demokraté se zemanovci, ruku v ruce s komunistickými hyenami číhajícími na svou další příležitost…

Článek o svědectví Dáblického hřbitova čtěte zde

Milí moji, i stalo se něco, co se stát nemělo- na sobotu 11.5. jsem zde avizoval zahajovací koncert v Luhačovicích. Ten tam nakonec nebyl a vy tam někteří byli. Omlouvám se proto všem vám takovým. Rozhodnutí přesunout první akci v luhačovickém Golfu kvůli hnusnému počasí, které v onu sobotu zavládlo, přišlo na poslední chvíli. Já byl na cestách, tedy mimo počítač, na kterém bych mohl web editovat. Rozeslal jsem asi desítku sms všem blízkým blízkým. Že mě tam ale budou chtít překvapit i blízcí vzdálení, z mně milé Ostravy, to mě opravdu nenapadlo. Proto Táni promiň ty a snad mi odpustí i tvá nazlobená kamarádka. Pokud na mne nadobro nezanevřete, omluvu rád skapalním a na kterékoli z dalších akcí si to s vámi rád vypiju :-)

Odbíjí půlnoc a za deset hodin začíná další kolo bitvy, na jejímž konci nás čeká buďto zachování demokracie (alespoň nezbytně nutné dávky), nebo postupná ztráta svobody, kádrování, fízlování a vzestup všeobecného zhovadilismu. Na dnešním zastupitelstvu Zlínského kraje půjde opět o život. O život nás všech. A to nechci být patetický…

Na dnešním zastupitelstvu Zlínského kraje jsem otevřeně vystoupil s obavou, že příslib podpory účasti komunistů v čele kraje od nejmenovaných zastupitelů z řad demokratických stran, jímž hejtman Stanislav Mišák fakticky donutil ke spolupráci SPOZ, může mít s velkou pravděpodobností kriminální pozadí. Požadoval jsem proto po hejtmanovi opakovaně zveřejnění jmen radních, kteří by měli vysvětlit jiný motiv svého chování, než je nabídka úplatku či vydírání. Dostalo se mi však pouze nepřímé pohrůžky trestním oznámením na mou osobu. Doufám, že se nejedná o další z Mišákových planých slibů. Celé to smrdí a je čas dát věci pohybu. Ať už se stane cokoli, v žádném případě nedojde naplnění přání rudo-oranžovo-vepřové koalice, aby už toto téma z jednání zmizelo. Oprávněný požadavek občanského sdružení Repelent 21 na očištění kraje od komunistů trvá. A je dosažitelný.

Závěrečná část mého projevu se podařila zadokumentovat. Úsměvné na této vážné věci je, co komunistické klace blokující svými tučnými zadky židle veřejnosti vadí nejvíce. Má čepice…

Video zde

Zase to tu trošku flákám… Maličko výkonější jsem na facebooku. Těším se na viděnou na krylovské šňůře.

Páteční pietní vzpomínka na ženy a dívky zavražděné a umučené komunisty během 42 let jejich krutovlády „dobra“ v rámci svátku MDŽ proběhla na zlínském náměstí Míru nad očekávání srdečně. Rozdali jsme několik stovek karafiátů, z nichž následně většina skončila vložena z rukou obdarovaných žen v naší improvizované cele u panelu se jmény obětí. Jak už jsem zmínil, vzpomínka na tuto stránku bezbřehé bestiality bolševického fašismu, je pro mne jednou z nejtěžších. Řadu let jsem trpěl při komunistických divadlech v rámci oslav svátku žen, na který si udělali patent. Vymýšlel jsem spoustu způsobů, jak upozornit na situaci, kdy si vrazi hrají na gentlemany. Jednou to měla být dýmovnice, jindy letáky vhozené do sálu mezi zvrhlou partu zbavenou studu. Kdo ví, jak by to ale bylo pochopeno. Proto jsem vděčný za Repelent 21, společenství výjimečných lidí, se kterými jsem mohl realizovat svůj poslední nápad- uspořádat vzpomínkovou akci ve Zlíně a ve spolupráci s dalšími spřízněnými iniciativami i v dalších protestujících krajích. A nestálo mě to zdaleko tolik energie, jako nedávno, kdy mě napadlo navštívit tyto kraje v rámci Palachova týdne. Věřím, že i další myšlenky, které se mi právě rodí v hlavě (jako například dubnová koncertní šňůra v rámci Dnů Krala Kryla, či vzpomínka na dětské oběti totality v rámci Dne dětí) pomohou lidem otevřít oči a spatřit zrůdnost komunismu v jasném denním světle. Mám z této práce obrovskou radost. Naplňuje mě především úžasným pocitem, že lidé s mým názorem na nesvobodu nezemřeli nadarmo. Článek o akce najdete zde.

Je úterý 29. ledna roku 2013. Česká republika se čtvrtý den těžce vzpamatovává z nejodpornějších voleb v poválečné historii země (srovnání snese snad pouze únorový puč Klementa Gottwalda, který však mezi volby při nejlepší vůli počítat nelze). Sofistikovanější metoda znovuuchopení moci starými strukturami nesoucí jasné prvky Ruské „demokracie“ zanechala polovinu národa v naprostém šoku. Komunisty podporovaný kandidát Miloš Zeman v ní předvedl nekonečnou plejádu podpásových úderů, počínaje označením soupeře za zdegenerovaného šlechtice a konče lživými celostránkovými inzeráty v předvečer voleb.
„Volby skončili, podejme si ruce a pojďme všichni společně začít pracovat pro blaho naší země“ nabádal k pozitivnímu myšlení podporovatel „vítěze“ herec Marek Vašut. Vysoké horečky, přes které splnil slib a dorazil do volebního studia ČT, budiž mu v této chvíli jedinou omluvou. Podejme si ruce? Je něco takového vůbec možné?

Zápas finalistů v boji o hrad lze sportovní terminologií (které Češi asi nejlépe rozumí) snadno přirovnat k boxerskému zápasu, kdy jeden z borců pomocí ukryté zbraně knokautuje soupeře několika výstřely do kolen. Takový „vítěz“ by se sotva kde dočkal ovací.
V kulturní křesťanské civilizaci, do které doufám ještě aspoň maličko patříme, je třeba podobného darebáka jasně diskvalifikovat. Nikdo z diváků pak nemůže být na svého někdejšího favorita pyšný, natožpak aby ho delegoval do národního týmu. Nečestný způsob boje četného předsedy svého fanklubu, SPO-Zemanovci, kterému nyní už sotva kdo odpáře název Strana přátel oligarchie, přinesl České republice další nehezké prvenství. Miloš Zeman nám stihl udělat první mezinárodní ostudu dříve, než složil prezidentský slib.

Co bude následovat lze s oprávněnou obavou snadno předvídat. Češi tak stojí před zásadní otázkou- přihlížet nečinně dalším destruktivním faulům recyklovaného ex-politika, nebo využít všech legitimních prostředků na obranu demokracie a poslat Miloše Zemana za jeho nesportovní chování z ringu rovnou do šaten? Z celého srdce si jako Čech přirozeně přeji to druhé.
S oporou ve volebním zákoně č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky, který říká, že „navrhovatel nebo volič může u soudu napadnout průběh voleb, resp. podat návrh na neplatnost voleb, pokud nejsou dodrženy zákonné podmínky, resp. pokud porušení zákona mohlo ovlivnit výsledek volby“, podávám tedy návrh na neplatnost voleb. Reálnou šanci na úspěch mi dává především § 35 (2), který uvádí, že: „Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.“

Tak už mám odvoleno.

Před volební místostí jsem počkal na kamaráda z dětství a pobavil ho otázkou: „Tak koho jsi volil? Karla, nebo se to stydíš říct?“ :-) „Karla vole“ odpověděl upřímně a já si uvědomil, jak moc pro mne tato odpověď znamená.

Za pár hodin se ukáže, kdo bude dalších pět let prezidentem ČR. Referendum o návratu či odstavení komunistů právě běží. Řada z vás se mne v obavě ze zvolení bezcharakterního lháře Miloše Zemana ptá, co bude, když zvítězí. Miloš Zeman ale nezvítězí. Nezvítězí ani v případě, že získá více hlasů a bude zvolen prezidentem. Vítězství vypadá jinak. Jeho ubohý život korunovaný odpornou volební kampaní jej navždy diskvalifikoval z řad skutečných vítězů.

Tyto volby nejsou o Miloši Zemanovi ani o Karlu Schwarzenbergovi. Jsou o úrovni nás – voličů a občanů ČR. Prezidentské volby roku 2013 jsou hlavně o tom, zda padneme na úroveň Miloše Zemana, nebo si uchováme tvář před světem a sebou samými.

Prezidentké volby vrcholí a tak i já jsem se rozhodl přispět svou špetkou do žumpy: